Netradiční kvarteto z Toulouse se za krátkou dobu vypracovalo z lokální kapely na jméno, které je potvrzeno na prestižní festivaly Roadburn nebo Amplifest pro rok 2022. Po vydání jejich poslední desky se není čemu divit. V mnohých ohledech připomínají božské GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR. Jejich hudba je ale o poznání střízlivější a melodičtější. Postrock se tu snoubí s novou klasikou, trapovými beaty i ambientem. Základní rockovou trojici kytara, bicí, basa doplňuje violonchelo. Kytarista Theophile Antolinos si poměrně tyká s vrstvením linek přes smyčky a basák Clément Libes se dokáže postavit jak k houslím, tak k sampleru. Díky tomu BRUIT ≤ dokáží působit jako vyklidněná ambientní mlha i průrazná, epická postrocková instrumentálka, která se silně opírá o orchestrální stěny.
Čtyři skladby na desce dokáží vyplnit plochu téměř čtyřiceti minut a ani v nejmenším to není strohá a sterilní intelektuální nuda, která by neměla vnitřní pnutí a silný emotivní náboj. Melodie mají smysl pro epičnost, gradaci i dramatičnost. V tom, jak neortodoxně k tvorbě přistupují, mi připomínají například jihokorejské JAMBINAI. BRUIT ≤ nejsou další postrockovou kapelou, která se drží zajetých šablon a klišé. Oproti nedávno recenzovaným MAYBESHEWILL se nenechávají strhnout příliš výpravnými aranžemi, díky čemuž působí umírněněji, civilněji a minimalističtěji. Nic jim to ale neubírá na tom, jak jejich hudba dokáže nést emoce.
Zajímavou kapitolou jsou i dřívější působiště členů kapely. Většina z nich si již v mladém věku sáhla na úspěch ve velkých mainstreamových projektech. I díky nim nemá kapela problém integrovat do své hudby malý komorní orchestr. Krom varhan tu slyšíte lesní rohy i klarinety, které dodávají aranžím hmotu. Jsou přitom použity celkem nenápadně bez toho, aby se stavěly na odiv. Témata skladeb nenastiňují jen jejich jména a případně videa, ale i výběr monologu ve skladbě „Industry“. V ní zazní hlas vědce Alberta Jacquarda, který se krom popularizace vědy velmi aktivně věnoval i politice a filozofii.
BRUIT ≤ sice představují po EP „Monolith“ debutové album s šíleným názvem „The Machine Is Burning And Now Everyone Knows It Could Happen Again“, nejsou to ale žádní zelenáči. Máme co dělat s kvartetem, které opustilo mnohem bezpečnější vody populární hudby, aby si dělalo věci po svém. Touha vymanit se z okovů pravidel tu je stejně citelná jako talent komponovat zajímavé a neotřelé aranže. Výsledkem je zajímavá hudba, která si udrží pozornost, aniž by padla po pasti stokrát omletých šablon.