Všichni ví, že o koncertním návratu MASTER´S HAMMER se šuškalo už několik let. Vlastně od vydání „Mantras“ v roce 2009. Tato celospolečenská diskuse v metalových kuloárech měla dvě hlavní nosná témata. Základní otázku, zdali vůbec někdo nebo něco zlomí Frantu Štorma k živému hraní, a druhou, neméně rezonující. Zdali je to vlastně dobrý nápad, aby se tato banda veteránů vrátila na prkna. Patřil jsem k těm, kteří tvrdili, že není. Očekával jsem průšvih. Něco, co zničí mystérium, které měly čtyři nové nahrávky. Představoval jsem si koncert bez atmosféry, kde pár stárnoucích šašků pohřbí veškerou atmosféru a mýtičnost, kterou tohle jméno má. Jediná věc mi v této rovnici nehrála. Franta. Dost inteligentní chlapík na to, aby se podobné zneuctění nikdy nestalo. A je to tady. To, čeho jsem se obával, je tu. Ještě mám v palici tu hořkou pachuť po comebacku KRABATHOR. Zvědavost je ale mocná zbraň. A dle toho, že lístky zmizely během jednoho dne, nejsem sám.
Sluší se zmínit, že druhý muž kapely, Necrocock, v sestavě chybí. Frantovi Štormovi sekundují Silenthell u tympánů, Honza Kapák za bicí sestavou a dvě trochu nečekané legendy. Blackie Hošek a Vlasta Henych.
Stojím ve Futuru. Všude černooděnci. Zkoumám závoj před scénou, kde se připravují vonné tyčinky, kadidla a svíčky pro CULT OF FIRE. V osm patnáct je opona odhrnuta a odhaluje stůl, který budí dojem, že někdo vykoupil hindský okultní stánek kultu bohyně Kálí kdesi v hlubinách státu Ándhrapradéš. Hindští bohové, plakátky, svícny, kadidla, lebky všeho druhu. Na úvod zaznívá „Vltava“, o které jsem slyšel, že ji kapela hraje jen na Brutal Assaultu. Už tady si všímám jedné zásadní změny, oproti ostatním koncertům, co jsem viděl a slyšel. Je jím zvuk. Předtím to často byla nečitelná hrůza, teď se v tom orientuji. Vida. Koncertně se tak více odhaluje dřevní černokovové pidlikání.
Notně opojen kouřem, linoucím se od kapely, mám pocit, že nová image je více funny a komunikace s publikem gesty typu „thumbs up“ byla ještě vtipnější. Pokud tím kvarteto figur v hábitech chce vyjádřit nadhled, povedlo se. Pokud jsem dobře poslouchal, hrál se průřez ze všech desek, včetně nového EP. Zlatý fond ve formě „Kālī mā“ z „Ascetic Meditation of Death“ nebo „Závěť světu“ nechyběl.
A máme tu návrat legend. A vlastně se ta sestava MASTER´S HAMMER povedla. Usměvavý Blackie v dobrém rozmaru, Vlasta Henych jako takový neškodný metalový strejček, oba si to ale užívají. Začátek setu zpestřují dvě pekelné slečny. Jedna velmi spoře oblečená, druhá neoblečená. Hlavy zakrývá přerostlá maska pekelného kozla. Parádní oživení hned z kraje, ale slečny se pravidelně vrací. Podruhé, potřetí, bez masek s vějířem se snaží ovívat a olézat kapelu. Ze zpestření na úvod se ale postupně stává rutina.
Setlist téměř chronologický, první třetinu setu obstarává album „Rituál“ a kapele to hraje výtečně. Nečekal jsem takovou sehranost. Všechno šlape jako hodinky. Franta Štorm nad věcí. Vtipkuje o „Věčném návratu“ v souvislosti s comebackem a vyzařuje nadhledem. On se sem přišel pobavit, ne si něco dokazovat nebo řešit krizi středního věku. Zvuk celkem solidní, snad až na ty tympány, které se trochu ztrácí. Jen když si zatlumím uši, občas je dokáži vylovit. A basa trochu maže ve spodcích.
Po „Typografovi“ z „Mantras“ přichází Nergal z BEHEMOTH. Probíhá něco jako křest znovuvydaných vinylů. Zdá se to být trochu improvizované, naštěstí je to jen krátké a všem je jasné, že Nergal se na scéně ještě objeví. Po hymnickém konci, který obstarává megahit „Vracejte konve na místo“, je samozřejmostí přídavek a s ním „Jáma pekel“ a Nergal. Už při „Konvích“ zpívá refrény půlka Futura a „Jáma pekel“, kterou Franta Štorm uvádí slovy „na něco jsme zapomněli“, je na tom stejně. Za mě příjemný večer, který se neživil jen nostalgií a zašlou slávou dob dávno minulých.
Setlist:
Intro
Pád modly
Věčný návrat
Géniové
Černá svatozář
Zapálili jsme onen svět
Útok
Typograf
Mezi kopci cesta je klikatá...
Já nechci mnoho trápiti
Já mizérií osudu jsem pronásledován...
Panuška
Nordfrostkrampfland
Vracejte konve na místo
Encore:
Jáma Pekel (with Nergal)
