Kino je plné gymnazistů, kteří přišli splnit úkol od paní učitelky dějepisu a přede mnou film, který rozděluje kritiky na dva tábory. Zkazky o tom, že jde o příliš zromantizovanou verzi příběhu nepotvrzuji. Jediná taková scéna je jedna z posledních, tu tento film zapotřebí neměl, ale současně jsem neměl pocit, že by jej to nějak výrazně shodilo. Stejně tak mě nijak nerušilo to, že čeští herci tu mluví anglicky. Vlastně jsem to vnímal jen jako takovou pikantní zvláštnost. Dá se říci, že to byl jeden z mála anglických filmů, ke kterým ani středně pokročilý nepotřebuje titulky.
O co tu jde asi nemusím dlouze popisovat. Operaci Anthropoid, tedy atentát na zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha, zná snad každý. Díky tomu se pro našince nekoná překvapení na konci, kdy všichni hlavní hrdinové po šestihodinové bitvě v kostele zemřou.
Film se snaží emotivně a leckdy naturalisticky vykreslit dobové reálie a kulisy celé události. Ty city však nijak přehnaně neždímá, za což jsem mu vděčný. Nechá vás sledovat celý příběh hlavně očima dvou hlavních hrdinů, tedy Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše. Ani se nesnaží o to, abyste se za každou cenu ztotožnili s touto dvojicí, a díky tomu možná leckdy působí odosobněle a ploše. S britskou suchostí převypráví příběh, který se stal. Bez toho, aby z toho dělal hollywoodské drama, což vlastně považuji za výrazný klad celého filmu. Vlastní atentát pak působí jako trochu škrobená dobová rekonstrukce. Veškeré napětí, které jsem tu pociťoval, bylo dáno hlavně tím, že jsem věděl, co se stane a kdy se to stane.
Trochu zrnitý obraz dodává celku hrubost a ruční kamera jakousi pravdivost, o které se i tvůrce snažil. V celém filmu jsou vlastně jen dvě chvíle, kdy mě skutečně zamrazilo. Brutální mučení mladého Moravce a zatknutí jeho rodiny. Hlavně pak paní Alena Mihulová v této scéně exceluje. Jak to s rodinou Moravcových dopadne, ví asi každý, ale to, jakým způsobem jsou scény natočeny, mě svou surovostí a dopadem překvapilo.
Domácímu publiku možná přijdou některé scény nechtěně vtipné, například to, že každá osoba některá česká slova a jména vyslovuje jinak, ale film není jen dobře zpracovanou hodinou dějepisu. Cílí i na lidi, kteří toho o atentátu na Heydricha moc nevědí. V tomhle ohledu lze prominout drobné zkratky, které pro tento účel ve filmu jsou a v tomto ohledu svůj účel plní dokonale.
