Bez pochyby žánrová událost roku číslo jedna. V záplavě re-unionů a nejrůznějších comebacků se konečně objevil jeden smysluplný. GORGUTS. Tech/death metalová ikona, možná nejdůležitější článek oné originální a zcela nezaměnitelné québecké scény, vydává po dlouhých dvanácti letech mlčení novinku „Colored Sands“. Očekávání samozřejmě nemohla být skromná ani v nejmenším, vždyť zejména třetí řadová deska „Obscura“ (1998) dodnes patří mezi ty zdaleka nejpřísnější stylové etalony.
Ze sestavy zodpovědné za „From Wisdom To Hate“ téměř nezůstal kámen na kameni, když jediným přeživším zůstal hlavní skladatel Luc Lemay působící v řadách kapely již od jejího založení v roce 1989. Nicméně hlavní osobě GORGUTS se i tentokráte podařilo obklopit se výraznými instrumentalisty, konkrétně pak dorazila zajímavá dvojice Kevin Hufnagel (g) / Colin Marston (bg) (oba DYSRHYTHMIA) a v neposlední řadě pak i John Longstreth (za všechny uveďme ORIGIN nebo ANGELCORPSE), jehož Lemay údajně angažoval na základě jeho představení na „Knives Of Ice“, třetím to albu DIM MAK.
Vzhledem k účasti členů DYSRHYTHMIA, BEHOLD... THE ARCTOPUS nebo KRALLICE bychom mohli snadno předpokládat jistý žánrový odklon od death metalu směrem k přehnaně experimentálním či vyloženě alternativním polohám. Ovšem nestalo se tak, Luc Lemay si na „Colored Sands“ uchoval skladatelský monopol (až na dvojici „Forgotten Arrows“ a „Absconders“) a tvorbu kapely více méně udržel v liniích definovaných památnou dvojicí „Obscura“ / „From Wisdom To Hate“. Osobně mi to trochu připomnělo situaci v Brysslingových SPAWN OF POSSESSION, kteří se po příchodu individualit typu Caspersena a Muenznera rovněž nijak dramaticky neodchýlili od svého tehdejšího žánrového směrování.
Ovšem pozor, tohle všechno rozhodně neznamená, že „Colored Sands“ je nějaký transparentní a příliš jasně předvídatelný následovník „From Wisdom To Hate“. Dvanáct let dlouhá tvůrčí pauza se na současném projevu GORGUTS samozřejmě musela nějakým způsobem podepsat. Kanaďané tentokráte vsadili na epičtější notu, vnesli do své tvorby větší množství progresivních elementů (ostatně sám Luc Lemay s neskrývaným nadšením mluví o inspiraci kapelami typu PORCUPINE TREE či OPETH), leč na druhou stranu si dokázali zachovat i onu pro sebe tolik typickou odtažitost, nepřístupnost a velmi těžkou stravitelnost. „Colored Sands“ je přeci jen variabilnější a zároveň i kompozičně lineárnější nahrávka než byla svého času „Obscura“, matka atonality a maximální možné disonance. Atmosféricky novinka není nějak přehnaně „zlá“ (od toho na poličkách máme „From Wisdom To Hate“), působí však studeně a svým způsobem i nepřátelsky. Podobnou, jen ještě mnohem více temnou atmosférou se vyznačují desky aucklandských ULCERATE, kteří, ač nejsou tolik komplexní, na tvorbu GORGUTS zcela jednoznačně odkazují.
Velmi příjemným překvapením je pro mě kytarový dialog Lemay – Hufnagel, přičemž druhý jmenovaný drží svoji šestistrunku pevně na uzdě, neujíždí na přehnaně exhibičních strunných cvičeních jako v řadách DYSRHYTHMIA a s Lemayem se po všech stránkách výtečně doplňuje. Více než důstojný pokračovatel takových kytaristů, jakými v řadách GORGUTS kdysi byli Steeve Hurdle nebo Daniel Mongrain.
Re-union, který rozhodně nepostrádá smysl. GORGUTS klidně mohli vsadit na snadnou trumfovou kartu a natočit další verzi „Obscura“ či „From Wisdom To Hate“. Ovšem nestalo se tak, kapela rozhodně nezůstala vězet tam, kde nás před dvanácti lety opustila, reflektuje současné dění na scéně a vlastními zbraněmi jasně a velmi efektivně odpovídá na aktuální tvorbu formací typu ULCERATE a nebo třeba DEATHSPELL OMEGA. Ač GORGUTS nešokují tak výrazně jako při příležitosti emise avantgardního záznamu „Obscura“, znovu vydávají vysoce impresivní desku, jenž bude v rámci letošního žánrového bilancování atakovat příčku nejvyšší. Opravdu povedený comeback.
