COLOURS OF OSTRAVA 2013 - Obrázky a dojmy z industriální revoluce v kultuře

COLOURS OF OSTRAVA 2013 - Obrázky a dojmy z industriální revoluce v kultuře

COLOURS OF OSTRAVA 2013 - Obrázky a dojmy z industriální revoluce v kultuře

COLOURS OF OSTRAVA 2013 - Obrázky a dojmy z industriální revoluce v kultuře

Přiznám se bez mučení, že většina těch „velkých“ rockových festivalů v naší vlasti mě nechává absolutně chladným. Většinou stále se opakující domácí přehlídka rádiové konzervativnosti, doplněná o nějakou tu stárnoucí světovou legendu, která už je mnoho let za zenitem. Colours of Ostrava jsou v tomto jiní. Tím myslím …opravdu jiní.

Dramaturgie

Zaplaťpánbú za ty dary. Oproti většině těch opravdu velkých mainstreamových festivalů na domácí scéně tu je minimum tuzemské vaty. Pokud už tu nějaké česká kapela hraje, tak je až na výjimky (například WANASTOWY VJECI) pečlivě vybraná. I když nejde o velké jméno provařené rozhlasovými vlnami, tak mě rozhodně zajímá. Příkladem toho budiž třeba ZRNÍ nebo RADÚZA.

ZRNÍ

Po dlouhé době jde o festival, u kterého jsem se musel s většinou interpretů seznámit dopředu, protože jsem je neznal. Téměř nikdy jsem toho nelitoval, protože skoro vždy se jednalo o něco zajímavého. Největší problém tak mám jen s tím, že se na festivalu nemohu naklonovat, abych mohl být na všech scénách současně.

VOJTA DYK a B-SIDE BAND

Zvuk
 
Devět scén, na kterých se něco dělo. Celkově byl horší jen na jedné, a to sice na Česká spořitelna Active stage, kde program sestavovali mistři z FULL MOON-u. Bohužel vyfásli ten nejhorší a nejtragičtěji nazvučený prostor. Jediné, co zde vyniklo, byli někteří písničkáři a jednička na alternativní scéně VLOŽTE KOČKU, jinak se sound podivně na nezatlumeném prvním patře přeléval, rozléval a zase vracel, aby vytvořil masu zvuku, ve které se ve velkém ztrácely detaily. Krom tohoto malého neduhu, který šlo přežít, bylo jinak vše na jedničku s hvězdičkou.

Další palec nahoru si zaslouží osvětlovači, kteří měli cit pro to co se na scéně dělo, a velkoparádní byla druhá největší ArcelorMittal stage, která měla zadní stěnu vytvořenou z diod a díky tomu bylo možné na této scéně se světly opravdu nevídaně čarovat.

publikum

Areál
 
Kapitola sama pro sebe. Polorozpadlé industriální hutní komplexy Vítkovických železáren jsou kouzelné. Uvnitř nich organizátoři vykouzlili chillout zóny, místo pro spoustu stánků, ve kterých jsem sice nenalezl moc těch hudebních, ale naštěstí ani ne moc těch vyloženě pouťových a využili i komorněji působící multifunkční aulu Gong. V tomto velkém industriálním koloseu se konaly komornější koncerty, byly zde pohodlné sedačky, projekce a opravdu výborný zvuk. Kdo se nedostal dovnitř, mohl vše sledovat v přímém přenosu venku na velkoplošné projekci.

Střecha auly zvané GONG

Součástí Gongu bylo i kino, do kterého jsem se téměř nedostal, byť program byl složen s velmi zajímavých snímků. Například „Pátrání po Sugar Manovi“ se snažím dohnat v nějakém kině od doby, co byl do nich film uveden a ještě se mi to stále nepodařilo.

Jídlo a pití

Jsem Plzeňák a tady byl bohužel Radegast. Ale mohlo být možná ještě hůř. Stánek s Plzní jsem objevil jen jeden, k dispozici byl ale i Fénix, ale třeba nějaké malé zastoupení sympatických malých moravských pivovarů jsem nenalezl. Mnoho lidí mě jako vegetariána upozorňovalo, že se na Colours nenajím. Zdaleka to nebyla pravda, výběr byl opravdu pestrý a ceny poměrně rozumné.

publikum

Doprovodný program
 
Krom kina tu bylo instalováno i několik výstav a uměleckých expozicí, včetně prohlídky dolnovítkovické vysoké pece. V Gongu probíhala výstava fotografií, které dokumentovaly život etiopských domorodých kmenů a výstava moderního umění a o kus dále byly instalovány objekty výstavy industriální revoluce.

Mnoho částí areálu bylo v noci velmi zajímavě nasvíceno nebo dekorováno. Připočtěte scény, kde jste mohli diskutovat s lidmi typu Jiří X. Doležala, shlédnout divadelní představení nebo se na workshopech učit sambu. Pak tu byla spousta nafukovacích festivalových hloupostí, které najdete všude. Toho, co dělat, poslouchat nebo vidět, bylo nepřeberně.

Velkoplošná projekce před Gongem

Hudební TOP (bez pořadí):
 
WOODKID
THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERS
MOVITS!
ZRNÍ
VLOŽTE KOČKU
MICH GERBER
SAM LEEE AND FRIENDS
TOMAHAWK
RADÚZA
 
Trochu kostrbaté zahájení se spoustou keců a kýčovitými balónky:

Zahájení festivalu

Jednou z nejenergičtějších domácích kapel byli PIPES AND PINTES:

PIPES AND PINTES

PIPES AND PINTES

Ze zahračních akvizic na stejné scéně bodovala hned po nich RUSSKAJA:

RUSSKAJA

Španělský temperament dodala kapela postavená kolem AMPARO SÁNCHEZ:

AMPARO SÁNCHEZ

Zklidnění přišlo se SCOTTEM McCLOUDEM:

SCOTT MC CLOUD

A dalším písničkářem DAMIENEM RICEM, tentokráte na hlavní scéně:

DAMIEN RICE

Jeden z koncertů v aule Gong měla i Aneta Langerová:

ANETA LANGEROVÁ

Velká scéna, WOODKID a jeden z nejlepších koncertů ten den:

WOODKID

Další perfektně nasvícená scéna a fajn koncert NYLON JAIL:

NYLON JAIL

Velmi specifický feeling měl set Plastiků:

PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE

Ihned po jejich přídavcích odpálili set GIRLS AGAINST BOYS:

GIRLS AGAINTS BOYS

Exotičtí ACOUSTIC AFRICA:

ACOUSTIC AFRICA

ACOUSTIC AFRICA

Hudební energodrink ze Švédska MOVITS!

MOVITS

Zákoutí areálu:

areál

areál

areál

areál

areál

areál

areál

areál

areál

Pár snímků z industriální výstavy:

Industriální revoluce

industriální revoluce

industriální revoluce

industriální revoluce

industriální revoluce

industriální revoluce

 11

RIP
RIP

Další informace

Jiné pohledy

Colours of Ostrava podvanácté, z toho podruhé ve skvělém prostředí Vítkovic. Zajímavý program a nádherné počasí přilákaly rekordní diváckou účast, avšak díky rozlehlosti areálu a obrovskému množství stagí, stánků a všemožných doprovodných atrakcí to ani nebylo poznat. Kromě výše zmíněného potěší i minimum ožralců válejících se na zemi. Níže trocha mých blogískových poznámek:

Hlavní hvězdy:

SIGUR RÓS - Dobrý zvuk, na pódiu nějakých 11-12 muzikantů (z toho většinu tvoří smyčcová a doprovodná vokální sekce), fajn atmosféra a projekce. V některých momentech naskakuje husí kůže, ale občas je nějaká tvrdší pasáž přeci jen vysvobozením. Největší aplaus má dle očekávání „Hoppípolla“. Celkově rozhodně spokojenost (setlist: Yfirborð, Brennisteinn, Glósóli, Sæglópur, Hrafntinna, Varúð, Hoppípolla, Með Blóðnasir, Kveikur, Festival, Popplagið)

ASAF AVIDAN - Izraelský zpěvák má parádní hlas a před pódiem početné zastoupení mladých dívčin. Rozjíždí to ale tak, že zaujme i postarší rockery.

BONOBO - Velké pódium a chillout mi k sobě moc nesedí.

WOODKID - Bombastická nuda.

THE KNIFE - Asi nejkontroverznější vystoupení, při němž dost lidí znechuceně odchází. Nejprve desetiminutovka se skákajícím černochem v oděvu přitepleného tělocvikáře, která má za úkol rozpumpovat či odradit publikum, následovaná dalším odlivem fanoušků poté, co zjistí, že se jedná spíše o tanečně-divadelní show, než o normální koncert. („We are on stage like this - if people don't like that, it's fine“).

THE XX - Alba mám rád, ale zde mi kapela příliš nesedla. K jejímu prožitku potřebuji asi jiné prostředí než být obklopen několikatisíchlavým davem.

TOMAHAWK - Kapela přichází v košilích, publikem vyvolávaný Patton si sundává baťůžek a pořádně to rozjíždí. Sledovat fantastické muzikantské výkony (Trevor Dunn je pán!) z pár metrů je prostě zážitek. Mike Patton je uvolněný, vtipkuje a neustále mění svůj vokální projev. Dost lidí doufá i v nějaký song od FAITH NO MORE, ale pochopitelně marně.

DEVENDRA BANHART - Po nářezu v podobě TOMAHAWK přišel rozjímající hipík vhod. Atmosféru hudebních šedesátek doplňuje nejeden odpálený joint.

JAMIE CULLUM - Nejsem jeho fanouškem, ale je to holt profík, to se musí uznat. Úvodním výkřikem „Baník, pičo“ si obecenstvo hned získává na svou stranu a v dobré náladě pokračuje až do konce.


Menší hvězdy:

FANFARA TIRANA meets TRANSGLOBAL UNDERGROUND - Albánská dechovka dává „transglobálům“ na prdel.

THE BOTS - Dva mladí černí klučinové se snaží, ale velké pódium je na ně až příliš velké, k tomu spousta technických problémů a špatné nazvučení. Škoda, ukázky zněly fajn. Takhle plní spíše jen roli atrakce.

INSPIRAL CARPETS - Jedno z rockových vystoupení, na které jsem se těšil, nicméně zvuk na dané stagi podobně jako v případě THE BOTS dost hapruje. Až se to nedá poslouchat a spousta lidí prchá.


Utajené tipy:
AZIZ SAHMAOUI & UNIVERSITY OF GNAWA - Pro mě možná jedno z top vystoupení. Jak už to tak bývá, odehrává se okolo jedné ráno, někde na vzdálené stagi s menší diváckou účastí. Spojení jazzu, funky, arabských melodií a afrických rytmů rozpohybovává snad každého přítomného.

SUBMOTION ORCHESTRA - Ne zrovna vyvážený zvuk vystoupení trochu uškodil, ale jinak shledávám tuto kombinaci nu-jazzu a dubstepu povedenou.

MARIA PESZEK - Vystupuje na stejném pódiu jako dvě výše uvedená jména, příště se zde asi budu muset zdržovat častěji. Čekal jsem, že to bude dobré, ale ne až tak moc. Maria Peszek je u našich severních sousedů dost kontroverzní, naváží se do církve, sexuality i dalších v Polsku tabuizovaných témat. Očekával jsem něco jako pop-rock, dostal jsem jej v punkovém podání. A došlo i na kozy, aniž by kdo musel volat ono obligátní heslo.

MY JERUSALEM - Jediný kompletní koncert mnou zhlédnutý na Drive Stage. Asi můžu litovat, dle ohlasů byly tamní vystoupení dost zajímavé. Skvěle gradující potemnělý indie rock s charismatickým vokalistou.


Česká stopa:

TATA BOJS - Nejsem jejich fanouškem, ale koncert rozhodně slušný. Po rozjímajících SIGUR RÓS prima vzpruha.

THE PROSTITUTES - Po zklamání z INSPIRAL CARPETS napravení chuti a konečně také trocha pořádného bigbítu. Ideální hrací čas hned po setmění a solidně šlapající kapela.

WANASTOWI VJECY - Po nepříliš chytrém tahu spočívajícím v zařazení novějších, a tedy pro většinu i nezajímavých skladeb hned na začátek, nakonec fajn vystoupení, které nenarušují ani nepříliš vtipné Kodymovy vsuvky. Zaznívají i dvě skladby od LUCIE. Osobně jsem kapelu viděl asi po patnácti letech a jsem tomu rád.
Deadmann | 26. července 2013