ANAAL NATHRAKH se dostali do stádia, kdy už nám nestojí ani za velký článek a podrobnější rozbor. Ne, že by zamířili směrem k vodám podprůměrnosti - i tentokrát je nová nahrávka stále slušně poslouchatelná - nicméně psát o každém dalším albu z jejich produkce a neužívat tatáž souvětí je již prakticky nemožné. Takže alespoň ve zkratce a v několika klíčových slovech: předvídatelnost, srážka agresivní muziky s hitovými melodiemi, experimentování s vokály, koketování s elektronikou, ne zrovna povedený zvuk, recyklování nápadů. Jako by byly některé pasáže a zejména pak melodické linky vystřiženy z dřívějších nahrávek a poté poskládány lehce obměněným způsobem dohromady. Ano, stále to ještě tak nějak funguje. Ano, stále si s tím birminghamští nejspíše vystačí a podporu příznivců si i prozatím pravděpodobně udrží. To je však na kapelu formátu ANAAL NATHRAKH přeci jen poněkud nedostačující. Pakliže o jejich kvalitách nechcete ztratit iluze, dávkujte velmi střídmě a na těch 7/10 ještě tak tak vyšplháte.