Nová deska IWRESTLEDABEARONCE vyšla před pár týdny poměrně v tichosti, bez většího rozruchu a propagace. To je zajímavé, protože tahle pětice patří bezesporu k tomu nejlepšímu, čím se může kolos Century Media pochlubit. Nebýt toho, že jsem více méně náhodou zavítal na jejich profil na Last.fm, o novince bych vůbec nevěděl. Samozřejmě, že očekávání se okamžitě vyšplhalo hodně vysoko. Uspokojilo tedy „Ruining It For Everybody” mé zvrácené sluchovody?
Nemá cenu chodit zbytečně kolem horké kaše. Na rovinu říkám, že ne tak docela. Po prvním poslechu jsem si říkal, že nebudu předčasně chrlit oheň na všechny strany a doufal, že to časem poroste. Jenže, po nějakých třiceti dalších pokusech se to sice zlepšilo, ale smíšené pocity ve mě stále přetrvávají. Čím to? Co se změnilo?
Vlastně skoro nic. Fanoušci starších kotoučů vědí, co očekávat a přesně to i dostanou. Explozivní směs všech možných žánrů korunovanou geniálním vokálem Krysty Kameron. Žádné šokující stylové překvapení se nekoná. Jak forma, tak i obsah doznaly jen drobnějších změn. Jenže, způsob, jakým je to poskládané dohromady, už není tak svěží a ladný, jako dříve. Nemá to tu šťávu. Dokonce se tu najde i nemálo pasáží, které mě vyloženě nudí (například úvodní nemastná neslaná „Next Visible Delicious” a finální „Button It Up”). A to bych u „medvídků“ nečekal.
Jestliže jste si „It’s All Hapenning” ihned užívali od začátku do konce, tady budete nepříjemně překvapeni. Záchytných bodů tu moc není a nějaké chytlavé pasáže, kterými starší tvorba doslova hýřila, aby jeden také hledal lupou. Chce to opravdu hodně námahy, než se desku jakž takž naučíte a postupně začnete vyzobávat zábavné momenty. Tohle všechno by se ještě se zatnutými zuby dalo tolerovat, ale jsou tu dvě věci, které prostě nemůžu skousnout.
První je dost nepochopitelné omezení čistě zpívaných partií, které dříve Krystě tak moc slušely, a díky kterým si získala srdce mnoha posluchačů. Jejich místo si pro sebe neprávem uzurpuje efektem zkreslený, grindový growling (právě díky použitému efektu si možná vzpomenete na „O’ God, The Aftermath” od NORMA JEAN). Ano, Krysta sice umí řvát excelentně, ale více melodických poloh mi zde prostě chybí. Druhou věcí je pak zvuková stránka, která spíše než krok dopředu udělala krok vzad. Produkce je lehce zahuhlaná a hlavně zbytečně přebasovaná. Nevím jak vás, ale mě nebaví před každým poslechem štelovat čudlíky na zesilovači. Na „It’s All Hapenning” bylo vše, jak má být, takže proč to měnit?
Paradoxní ale je, že právě výše zmíněné zhoršení zvuku posunulo kytaru až někam do nefalšované grindcorové špíny. A to mě baví. Riffy jsou opravdu zabijácké a deska má místy sílu jako čistá grindová práce (občas se mi vybavili i takoví ION DISSONANCE). V tomto směru vedou vichřice „Deodorant Cant’t Fix Ugly” a „Gold Jacket, Green Jacket”, jejíž konec vás bez slitování zničí. K tomu nejlepšímu patří i jemnější skladba „This Head Music Makes My Eyes Rain”, s uši mučícím elektronickým pískotem.
Abychom si tedy rozuměli, i přes veškeré výhrady (a že jich není zrovna málo) je novinka stále dostatečně zábavná a ujetá, ale už ne tak jako její starší sourozenci. I tak vás ale tahle půlhodinka na nějaký čas zaručeně zabaví. Méně hravosti a více tvrdosti. O tom jsou současní IWRESTLEDABEARONCE. Je na vás, jaká poloha vám bude chutnat více. Já dávám přednost té první.