MALIGNANT TUMOUR - Earthshaker

MALIGNANT TUMOUR - Earthshaker

MALIGNANT TUMOUR - Earthshaker

MALIGNANT TUMOUR - Earthshaker

Skutečně si netroufám tvrdit, kolik mají MALIGNANT TUMOUR v současnosti fanoušků mezi pražskými patrioty a příznivci fotbalové Sparty, ale že se poslední tvorba „největší kapely na světě“ nemusí nutně brát vážně, je jasné už díky několika posledním albům. To nové, nesoucí stejný název jako skladba s provokativním a nutno říci, že i zdařilým klipem, „Earthshaker“ z postoje Ostraváků neuhýbá ani o píď, ale zároveň jej ani nijak výrazněji neobohacuje.

MALIGNANT TUMOUR

Jestli je to dobře anebo špatně nám opět nejlépe potvrdí obsah aktuální nahrávky. U takto pojaté muziky není potřeba se nad verdiktem příliš dlouho rozmýšlet. I tentokráte je odpověď pro kapelu pozitivní. Její styl i přes předvídavost a neochotu se měnit stále nenudí, ba co víc, skupina si v něm nadále rochní s neskrývanou radostí a chutí. Gradující, téměř až heroický rozjezd úvodní „Superhuman Comeback“ myslím navnadí už více než dostatečně. Stupňující se intenzita Bilosova (kytara + vokály) frázování předchází nástupu rychlého rock’n’rollového rytmu a vše se vzápětí rozjede do očekávaných obrátek.

Titulní vál je zároveň i jasnou a definující hitovkou celé kolekce. Chytlavý refrén a střední, ovšem přeci jen kapánek rychlejší, otáčky svádějí k pohybu a do toho obrazové ztvárnění, o kterém si můžete myslet cokoliv, ale smysl pro ostřejší humor a úspěšnou snahu na sebe patřičně upozornit už ostravským nikdo nevezme. Jinak se dá říct, že se neděje nic neobvyklého. Vysoký standard, nastavený předchozími alby zůstává zachován. Velmi dobrá skladatelská potence a schopnost patřičně uchopit žánr, pozitivní energie narvaná do krátkých a úderných skladeb, které nedají na chvíli vydechnout a dokonalá stylizace a feeling. Nemůžeme však zároveň hovořit ani o úplném přešlapování na místě, protože alespoň z mého pohledu registruji o poznání větší přítomnost chytlavějších refrénů, což se dá jistě považovat za určitý posun. O titulní skladbě už slovo padlo a to samé se dá říci i o kouscích jako „Metal Artillery“, „Eternaly Alone“ anebo „Satan Rise“, mezi něž jsou vklíněny zemitější motorheadovské vypalovačky, které symbolizuje „Wheels And Gear“ s odérem spáleného benzínu.

Po závěrečné rubanici „Top Of The Scum“ přichází (opakovaný) pocit tradičně dobře odvedené práce, kterou tentokráte ještě vyšperkoval Andy Classen ve svém německém studiu. Celé opatřeno (opět) nápaditým grafickým ztvárněním, včetně „lechtivých“ fotek s vášnivými fanynkami této světově proslulé kapely. Nezbývá, než skupině jen nepokrytě závidět její popularitu, na kterou se já coby hudební pisálek nikdy nezmůžu. Z toho a ještě i z důvodu ostudy ostravského Baníčku v Evropské lize jsem původně chtěl napálit nízké hodnocení a zchladit si pálicí žáhu, ale ani tentokráte to nepůjde jinak, než uznale pokývnout a rozjet další divoký mejdan s novou deskou MALIGNANT TUMOUR.

„Satan Rise More Rock’n’Roll Music And Heaven Will Burn!!!“

 8

Dalas

Verdikt

MALIGNANT TUMOUR ve své důvěrně známé hudební poloze, která jim prostě svědčí a v žádném případě nenudí.

Hodnocení

Autor
7,5 / 10
Redakce
9,5 / 10
Čtenáři
8 / 10

Další informace

Stopáž: 38:04

Produkce: Andy Classen
Studio: Stage One Studio, Německo

www.malignanttumour.com

Sestava

Skladby

  1. Superhuman Comeback
  2. Earthshaker
  3. Decibel Maniacs
  4. Death From Above
  5. Metal Artillery
  6. Speed Romancy
  7. Wheels And Gear
  8. Eternaly Alone
  9. Motörcrust
  10. Satan Rise
  11. Top Of The Scum

Diskografie

The Metallist (2016)
Overdose & Overdrive (2013)
Earthshaker (2010)
In Full Swing (2008)
Drinking With The Engine (split with GURKHA) (2006)
Wildwest Burning Sensation Tour 2005 (DVD) (2005)
Burn In Hell (2005)
Dawn of a New Age (2003)
Killing For Profit (demo) (1997)
Analyse of pathological conceptions (demo) (1995)
Symphonies For Pathologist (demo) (1994)
Cadaveric Incubator Of Endo-Parasites (demo) (1993)

Jiné pohledy

Subeer
9,5 / 10

Když nám tu v anketě počátkem roku valná většina oslovených česko-slovenských hudebně tvrdě tvořících persón, s jistým komplexem méněcennosti vůči tvorbě a prosazení se za hranicemi (hlavně těmi západními), rozumově fňukala nad žalostným stavem věcí v jejich domovských končinách, tak nešlo nevidět těch pár, kteří se chtěli místo chmurných analýz a předpovědí se svým údělem patřičně poprat. Odpovědi frontmana Bilose jsou od konce letošního července přetaveny v činy, resp. novou řadovku a oznamuje se všem plačkům našim, že MALIGNANT TUMOUR 14 dní užívali slavné německé studio Stage One, kde s nimi látku nevylaďoval nikdo menší, než Andy Classen. Jak jinak chcete přeskočit již tak jak cyp vysoko nastavenou laťku minulého a ryze slezsko-moravského alba než povoláním zahraničního trenéra, který už odkoučouval několik ptáčků v major voliérách, že? Ostrafská čtverka měla to štěstí, měla tu kuráž, měla ty prachy (z pražského předskakování SLAYER), měla ty koule, měla ty letité zkušenosti, měla ty známosti, měla a dosaďte si, co chcete… na to, aby opět vyrukovala s produkčně nesmírně vyrovnanou a energickou jedenáctkou písní, opepřenou několika mosh-pitovými tutovkami, oslavujících, zde i textově, rock ‘n’ rollovo metalový řetízkáč. Hudebně se samozřejmě nic převratného neděje, ale srovnání s neoposlouchatelností „Malé noční hudby“ podané x-krát jinak na místě jistě je. Z kvarteta chacharů je opět cítit, kromě chlastu a síry stodolní, poctivost a upřímná radost z toho, co dělají a tohle nadšení a nasazení právě dělá ten rozdíl v něčem tak obyčejném jako je špinavý kobzolový rock ‘n’ roll. K dobru připočítejme i povedené exportní digipackové balení, nekorektní a provokující videoklip k titulní skladbě a máme tu kapelu, jež, aniž by musela hudebně vypadat kdovíjak originálně, se ve světě jen tak neztratí (viz. i jejich DVD alias „Renault road-movie“). Pokud bych mohl tak bych dal 9.75, tak abych vyjádřil nějaký ten rozdíl mezi předchůdcem.

„Satan rise, more rock ‘n’ roll music and heaven will burn!!!” „Fuckin’ A synci“. ... [23. srpna 2010]