Témeř každý z nás má občas chuť poslechnout si něco jemnějšího, písničkového, optimistického. Snad pro zvednutí nálady, odpočinek, podbarvení činnosti, nebo zkrátka jen tak, protože je mu tato hudba blízká. Nic, co by se přehnaně vtíralo, následně vyžadovalo úmorné vyhánění drzých melodií z hlavy a další otravné „bonusy“.
Poměrně volné seskupení kolem Kevina Drewa a Brendana Canninga BROKEN SOCIAL SCENE v parných letních měsících vydalo aktuální album „Forgiveness Rock Record“, které je pro mnoho fanoušků pravděpodobně velmi očekávanou novinkou a pro ostatní (nejen) osvěžující možností poslechu. Po pěti letech, snad se znovu ukotvenou základnou kapely, tak máme možnost se opět ponořit do příjemných, veselých i kolébavých melodií. A je dost možné, že přesně tak, jako zavládlo nadšení před dvěma roky díky poslední desce KLIMT 1918, mohla by se i „Forgiveness Rock Record“, ač ne zrovna žánrově podobná, dostat do osobních žebříčků tvrdé hudby jako popová indie výjimka.
Počáteční „World Sick“ rozhodně patří k nejpovedenějším skladbám alba. Velmi příjemná rytmika, hravá, a přesto uklidňující melodická linka, doplněná o neuvěřitelně milý vokál – nestrojený, řekněme místy až ledabyle vyprávějící.
„ ...I´m sick of the self-love, losing the „bless me“
The exit the roof of the rule of what we´ll be
And all the destroyers that never wore dresses
They live for the older, well I´ll confess this... “
Skok z doznívající předchozí skladby představuje „Chase Scene“. Svým jemným elektro nádechem, syntetizátory, houslemi, trubkou a vyšší polohou vokálů reprezentuje zběsilý, leč zajímavý mix nejrůznějších nápadů a netradičních spojení. Ty místy chybí u „Forced To Love“, která by se sice dala označit za „hezkou písničku“, ale osobně v ní posrádám nějaký náboj, nadšení. Dá se říct, že kromě zábavné basové „scény“ nakonci nedokáže přitáhnout mou pozornost ani zájem. „All To All“ představuje něžné ženské pohlazení. Rytmické pozadí s melodii dodávajícími smyčci, které se střídají s elektronickým základem, skvěle pasuje k téměř až jemně éterickému projevu Lisy Lobsinger.
BSS brousí kolem pop indie středu a s hravostí sobě vlastní vytahují prvky stylů jiných. Například v „Art House Director“ mi refrény evokují až lehký ska nádech – snad díky veselé trubce a trombonu, či stylu se blížící rytmice. Následně se přes ryze instrumentální rozvernou „Meet Me In The Basement“ dostáváme k „Sentimental X´s“. Tato nahrávka je, mimo jiné, vyjímečná také tím, že se zde vůbec poprvé najednou setkávají Amy Millan, Emily Haines a Leslie Feist. „Sweetest Kill“ je pak pravděpodobně poslední vyloženě zajímavou skladbou. Kolébavé tempo, v lehkých obměnách opakování ústřední linky, uklidňující nálada a velmi příjemný vokál. Konec je více-méně nevýrazný. Od jemné „Romance To The Grave“ se dostáváme k rozpačitě uječené „Water In Hell“, která je mi místy až nepříjemná.
„Forgiveness Rock Record“ je protkána radostí, nadšením a hravou lehkostí. BROKEN SOCIAL SCENE levitují nad sumou nejrůznějších zvuků, chlubí se veskrze výbornými vokály a následují svá vlastní, již vytvořená pravidla. Deska je poměrně vyvážená, bez ryze nudných či hluhých míst, i když by mi osobně nevadila ani kratší stopáž. A přestože album není nijak zvláště vyhraněné, nenajdete v něm nejspíš společníka „pro každou chvíli“. „Forgiveness Rock Record“ vás vyloženě nevtáhne, vyznívá však velmi zábavně. Avizované bujaré nadšení se, alespoň u mě, nedostavilo. Na druhou stranu takhle osvěžující a radostnou desku jsem již dlouho neslyšela!
