BLACK SABBATH - Cross Purposes

BLACK SABBATH - Cross Purposes

BLACK SABBATH - Cross Purposes

BLACK SABBATH - Cross Purposes

Doba, z níž vzešlo album „Cross Purposes“, byla pro BLACK SABBATH bezpochyby nesmírně složitá. Poměrně výstižně onu situaci vystihuje dávno zlidovělá replika bodré jihočeské selky Škopkové v podání Heleny Růžičkové, hodnotící se slovy: „že se vemete, že se nevemete, že se vemete, že nevemete“ stav okolo vdavek své dcery Blaženy. Stejně tak byl dříve překvapivě nepotřebný zpěvák Tony Martin (navzdory tomu, že Iommimu zcela jednoznačně vytrhl trn z paty, když v roce 1987 naskočil do sabbathovského expresu a stvořil s ním tři alba, z nichž dvě jsou přinejmenším důležitá) znovu shledán zatraceně užitečným a sotvaže doznělo prásknutí dveří za navztekaným Diem, už jej Tony Iommi zase plácal po zádech a nabízel mu smlouvu na dobu neurčitou. Že mu na to druhý Tony kývnul je událost, které je dodnes třeba blahořečit, neboť díky ní mohlo „Cross Purposes“ vzniknout v podobě, v jaké ho známe dnes – tedy všeobecně nijak zásadně vnímané, nicméně plné natolik povedeného hard´n´heavy materiálu, že tím nejvýstižnějším přívlastkem, který pro něj shledávám, je nedoceněnost.

BLACK SABBATH

Jakmile se totiž řekne Tony Martin a BLACK SABBATH, většině oslovených se ze všeho nejdřív vybaví „Headless Cross“, a to ze zcela pochopitelných kvalitativních důvodů. Postavíme-li však vedle něj „Nedorozumění“ a začneme srovnávat, rychle shledáme, že jde vysloveně o zdravou a dravou konkurenci. Album jakoby v sobě snoubilo všechno to, co se kdy birminghamským (a v osmdesátých létech minulého století samozřejmě zejména) povedlo. V první řadě jedinečný a skvostný hlas zpěváka, který svým rozsahem, barvou a jakýmsi nenápadným hard rockovým feelingem okamžitě bourá všechny teorie, zpochybňující jeho neoddiskutovatelné kvality. Tony Martin je Pan zpěvák, možná z první metalové desítky těch celosvětově nejlepších, s nímž většina skladeb alba získává naprosto strhující výraz, v němž se jeho hlas tyčí jako obrovitý kormidelník za kormidlem námořní lodi zmítané strašlivou bouří. Vedle něj pak samozřejmě máme neodmyslitelného kapitána Iommiho, který, pokud se svojí kytarou dělá přesně to, v čem je nejlepší, nemůže po sobě zanechat cokoliv napadnutelného – proto je také až na výjimky (nejspíš „Psychophobia“, „Back To Eden“ a „Evil Eye“) „Cross Purposes“ plné skutečně velmi silných a autorsky excelentně zvládnutých skladeb. A jelikož i zbývající aktéři také fungují na jedničku (Bobby Rondinelli /ex-RAINBOW/ si mezi nimi zaslouží zvláštní pochvalu za výtečné nazvučení své soupravy a technicky velmi průrazný styl hry), je skutečně lahůdkou putovat hracím pořádkem skladeb, protentokráte osvěžených texty s především (proti)náboženskou tématikou. Svižná „I Witness“ hned zkraje (a po ní později i „Immaculate Deception“) vyhání adrenalin na nejvyšší možnou úroveň a přímo duní tím nejlepším z klasických partů BLACK SABBATH osmdesátých let. „Cross Of Thorns“ (a po ní později i „The Hand That Rocks The Cradle“) zahraje na citlivou notu nejen mrazivými Martinovými experimenty v refrénu a geniálním kapelníkovým sólem, ale i jemnou akustickou předehrou a ne naposledy také upozorní na veledůležitou roli, které se na albu dostane Nichollsovým klávesám. Pak už zaúřaduje geniální motiv Butlerovy baskytary ve „Virtual Death“ a my se náhle lehce a elegantně přesouváme do let, kdy vznikala černočerná image kapely a mikrofonu vládnul Ozzy Osbourne. V „Cardinal Sin“ se to nakonec všechno pěkně proplete v další skvostnou skladbu a k dovršení celkově výrazného efektu přihodí kapela, málem jakoby mimoděk, i procítěnou baladu „Dying For Love“.

Vskutku, pakliže někdo na tohle album pohlíží s despektem, mám pro něj jediný vzkaz – je to opravdu nedorozumění.

 30

Louis

Verdikt

Angažovat Tonyho Martina za mikrofon bylo rozhodně jedním z mimořádných tahů BLACK SABBATH, jen Tony Iommi na to poprvé nepřišel.

Hodnocení

Autor
-
Redakce
-
Čtenáři
8,3 / 10

Další informace

Stopáž: 46:53

Produkce: Black Sabbath Studio: Monnow Valley Studios, Wales

www.black-sabbath.com

Sestava

Skladby

  1. I Witness
  2. Cross Of Thorns
  3. Psychophobia
  4. Virtual Death
  5. Immaculate Deception
  6. Dying For Love
  7. Back To Eden
  8. The Hand That Rocks The Cradle
  9. Cardinal Sin
  10. Evil Eye

Diskografie

The Dio Years (Best Of) (2007)
Greatest Hits (1970-1978) (2006)
The Best Of (2005)
Black Box: The Complete Original (1970-1978) (2004)
Megalomania Architect (2004)
Symptom Of The Universe (Best Of) (2002)
Past Lives (Live) (2002)
Reunion (Live) (1998)
The Sabbath Stones (Best Of) (1996)
Forbidden (1995)
Cross Purposes Live (1995)
Cross Purposes (1994)
Dehumanizer (1992)
Tyr (1990)
Headless Cross (1989)
The Eternal Idol (1987)
Seventh Star (1986)
Born Again (1983)
Live Evil (1982)
Mob Rules (1981)
Heaven And Hell (1980)
Never Say Die! (1978)
Technical Ecstasy (1976)
We Sold Our Soul for Rock & Roll (Best Of) (1975)
Sabotage (1975)
Sabbath Bloody Sabbath (1973)
Volume 4 (1972)
Master of Reality (1971)
Paranoid (1970)
Black Sabbath (1970)

Jiné pohledy

Přesně jak tvrdí Manatar, ovšem s mírnějším tlačením se do chválení. "Cross Purposes" je sice povedené hardrockové album zrozené v době, která podobné hudbě příliš nepřála, ale jeho síla podle mne spočívá spíš v několika položkách ("Cross Of Thorns", "Dying For Love" a "Cardinal Sin") než v celku. Jinak samozřejmě kvalitativně níž než předchozí tři Martinovky a trošku i než "Dehumanizer" (pokračuje se v trendu syrovosti - i když s Martinem to jde hůře než s Diem), ovšem výrazně výše než následná blbost "Forbidden". Prostě dobré album od kapely, která v minulosti stvořila i alba výborná nebo dokonce geniální.:-)
Stray | 4. září 2010

 

To že album „Cross Purposes“ nemělo takový ohlas jako mnoho předchozích počinů je pochopitelné. V té době rockovou scénou zmítaly jiné vlivy a jiné směry, než staromódní hard rock. To mu dle mého názoru na kráse nijak neubírá, až na pár skladeb jde o vynikající materiál, který v dlouhé diskografii BLACK SABBATH stojí se zcela vztyčenou hlavou. Dodnes si pamatuji, jaký na mě tenkrát udělala velký dojem skladba „The Hand That Rocks The Cradle“ a povedený, sugestivní klip k této písni. Podobně silný dojem zanechala i „Cross Of Thorns“, nebo a to snad v první řadě děsivý, ponurý a syrový „Cardinal Sin“. Metalový svět se tehdy otáčel jinam, ale Iommi a spol. dobře udělali, že hráli to, co uměli nejlépe a stvořili „Cross Purposes“.
Manatar | 24. února 2010