Když 13. listopadu 2004 obletěla svět zpráva, že je John Balance mrtev, neznamenalo to pouze konec COIL, jak je známe, ale samozřejmě také ztrátu pro hudební svět jako takový. Přirozeně, jeho jméno bylo rovněž spojováno s CURRENT 93 nebo DEATH IN JUNE. Začalo se rekapitulovat, vzpomínat... Je velká odvaha pustit se do projektu tak náročného, jako je právě nová interpretace skladeb COIL. Je velký problém k tomu najít vhodné lidi. A je také s velkým podivem, pokud se celé dílo vyvede v tak zářivém a okouzlujícím světle, jak se to povedlo THIS IMMORTAL COIL.
Iniciátor celého projektu Stéphane Grégoire oslovil veskrze francouzské hudebníky, kterým se společně podařilo vzdát nejen Johnu Balanceovi, ale i celým COIL, takový hold, že nezbývá nic jiného, než-li pomyslně sklopit oči, pokývat a smeknout. Podle jeho vlastních slov se chtěl pokusit vdechnout několika skladbám trochu jinou náladu, aby byly více přístupnější pro všechny. Podařilo se mu to, a samozřejmě hlavně přizvaným hudebníkům, s neočekávanou lidskostí, něhou a vkusem.
Když jsem se chystala k prvnímu poslechu „The Dark Age Of Love“, obávala jsem se. Popravdě ani ne tak vyložené nepovedenosti, jako průměrnosti. Průměrnost je totiž dost možná to nejhorší, s čím by se na COIL mělo vzpomínat. K mé neuvěřitelné radosti je však nahrávka skvělá. Vypráví příběh, kterému nejdříve naschloucháte tak nějak na vzdálenost mezi obavami a zvědavostí, aby vás následně bez varování vtáhl a vy se stali, podotýkám velice rádi, jeho součástí. Na první poslech vás okouzlí skvěle zvolené vokály – ať už mluvíme o ženském, v podání francouzsko-izraelské zpěvačky Yaël Naim, nebo o mužských, které si rozdělili především Matt Elliott a Bonnie Prince Billy (Joseph Will Oldham).
Christine Ott se chopila téměř již zapomenutého ondes martenot a oživila jím skladby „The Dark Age Of Love“, „Ostia“, „Chaostrophy“, „Cardinal Points“ a „Blood From The Air“. Přestože se výroba nástroje zastavila již v roce 1988, plno francouzských konzervatoří hru na něj stále vyučuje. Muzikantka se věnuje jak vážné hudbě a výuce na tento nástroj, tak i „lidovějším“ projektům. Spolupracovala, mimo jiné, například s Yannem Tiersenem nebo RADIOHEAD.
THIS IMMORTAL COIL nadchnou. Interpretace skladeb „The Dark Age Of Love“, „Red Queen“, „Tattoed Man“ nebo „Amber Rain“ je přímo skvělá.
„Is it so unsafe when you are
Insecure in the space where you are?
Is it so, really so, unsafe you can´t let
Let go?
Is it so unsafe when you are
Insecure in the space where you are?“
Dechberoucí lehkost, vyzrálost a talent. Vystřídá se zde celá škála pocitů, drobných nuancí a zákoutí. Opravdu je nahrávka na první zdání přístupnější, ale neutrpěla tím. Na druhou stranu si taky můžeme položit otázku, co lze přístupností nazvat. A co je pro koho přístupné. Ale můžeme pokládat dotazy donekonečna – a možná právě to je na COIL, a potažmo i na THIS IMMORTAL COIL, tak zajímavé. To nepřeberné množství možností, příběh, který si vytvoříte sami a aplikujete ho na svoje vlastní touhy a zážitky. Z práce TIC jde vycítit, že COIL násilně nepřepracovávají k obrazu svému, ale vyzdvihují to, co představují. Přesně v duchu, že „COIL jsou více, než hudba“.
Hodina představ, hloubání... hodina času. „Útěky z bezpečí – dobrodružství duše“.
