BURST - Lazarus Bird

BURST - Lazarus Bird

BURST - Lazarus Bird

BURST - Lazarus Bird

„Lazarus Bird“ od BURST. Jednoznačně nejkontroverznější dílo minulého roku. Jedněmi opěvované a jinými zatracované. Nechal jsem nové album švédských náladotvůrců uležet hodně dlouho, poslouchal je velmi aktivně a hledal k němu cesty… Nemám však pocit úplného úspěchu. „Lazarus Bird“ je zkrátka jiný než cokoliv, co tato kapela kdy vytvořila. Na jednu stranu je to dobře – s oblibou sám říkám, že kapela, která stojí na místě je kapelou mrtvou. Na druhou stranu je zapotřebí vnímat, kam se nová tvorba ubírá. Je to správná cesta? Těžko říci. Nové album je mnohem rockovější, techničtější, barevnější a obsahuje více motivů, nicméně se nemohu zbavit dojmu, že to, jak jsou jednotlivé aranže poskládány do nitra skladeb, připomíná práci náhodného generátoru, čímž získávám dojem určité přeplácanosti. To v čem byli BURST nepřekonatelní, čímž byla citlivá práce s emocemi na brutálním hardcorovém a metalovém podkladu, se vytrácí. Ne však zcela, to bych byl vůči BURST příliš nespravedlivý. Na „Lazarus Bird“ naleznete nádherně malebné momenty, ale vzápětí jsou zašlapány nalepeným riffem, který zcela rozbije to, co předešlá část skladby pracně vybudovala. Tím mě toto album neuvěřitelně irituje, protože jiskrný potenciál, který zde v jednotlivých fragmentech dřímá je zabit, ušlapán a udušen. Jako byste vybroušené diamanty vsazovali do asfaltového šperku.

BURST

Tato kapela se zkrátka na cestu rockové progrese pouštět neměla. Neumí to a zbytečně tím trpí jejich nejsilnější zbraň, kterou byl tklivý metal křísnutý nezanedbatelnou dávkou emo-coru. Pasáže, které odkazují někam směrem k MARS VOLTA zbytečně rozbíjí atmosféru, místy nepříliš přesvědčivé melodické vokály zbytečně berou místo velmi hutnému dokonalému hrdelnímu řevu Linuse Jägerskoga a rockové kytarové efekty přehlušují hutný burácející bustr. Jakoby BURST chtěli udělat dva žánrové úkroky. Jeden k indie-progrocku a druhý k light sludge-metalu. Bohužel u každého z nich lehce klopýtli.

Vrátím se však ještě k tomu, co jsem již předeslal. Album má velmi silné momenty. Do ambientní mlhoviny oděná první polovina skladby „We Are Dust“ má magickou atmosféru, to samé se dá říci o skladbě následující. Bohužel to však neplatí o celých skladbách, které se nám oproti minulým albům sice rozrostly (drtivá většina písní není kratší než sedm minut, výjimkou nejsou ani téměř desetiminutové opusy) a nabízejí tak místo a prostor, který však není vždy využit dostatečně efektivně a citlivě. Asi z každé skladby bych dokázal vybrat místa, která bych ponechal a jiná, která bych zahodil. Tímto zásahem by se dalo vytvořit album o polovinu kratší a o několik tříd lepší. I přes to všechno co tu zaznělo mám ale pocit, že nová tvorba, která je zachycena na „Lazarus Bird“, bude naživo o dost silnější, než se jeví na albu a já budu doufat, že blížící se živá prezentace mě nepřesvědčí o opaku.

 9

RIP
RIP

Verdikt

Rockovější, techničtější, barevnější a stylově otevřenější album švédských náladotvůrců... Ale je to ku prospěchu?

Hodnocení

Autor
7 / 10
Redakce
7,9 / 10
Čtenáři
8,7 / 10

Další informace

Stopáž: 59:54

Produkce: Burst and Fredrik Reinedahl
Studio: Studio Music-a-matic

www.myspace.com/burstrelapse

Sestava

Skladby

  1. I Hold Vertigo
  2. I Exterminate the I
  3. We Are Dust
  4. Momentum
  5. Cripple God
  6. Nineteenhundred
  7. (We Watched) The Silver Rain
  8. City Cloaked

Diskografie

Lazarus Bird (2008)
Origo (2005)
Prey On Life (2003)
In Coveting Ways (2002)
Conquest : Writhe (2001)

Jiné pohledy

Rudi
9 / 10

Nechápem rozčarovanie kolegov. BURST som videl naživo pred niekoľkými rokmi, bola to solídna hc-screamo kapela, avšak nič viac. Tento album ich katapultuje do úplne inej ligy. Pestrý, sebavedomý a skutočne komplexný počin. Koketovanie s post-rockom, s vplyvmi MASTODON, stále dostatočná dravosť a tvrdosť. Jeden z najlepších albumov v roku 2008. ... [25. února 2009]

 

Deadmann
7 / 10

Zcela se ztotožňuji s recenzí. Album je to sice dobré, jenže to, co jsem měl na BURST dříve tak rád, se někam vytratilo... Na novince se švédský kvintet sice snaží dosáhnout jiných (vyšších) sfér, ale díky značné a nutno podotknout, že i zcela zbytečné přeplácanosti (nikoliv složitosti), se mu to ne zcela daří. ... [25. února 2009]

 

Dalas
7 / 10

Když jsem novinku BURST doposluchal poprvé, ovládlo mne stejně nadšení jako kolegu Noisyho. Tohle mi však bohužel příliš dlouho nevydrželo. Už záhy se objevily první nedostatky "Lazarus Bird", které jsou už dostatečně rozebrány v recenzi. Z mého pohledu je taktéž škoda, že Švédové některé výborné motivy (na desce jich je skutečně dost) obalili větším, než malým množstvím zbytečné vaty a snahou znít co nejvíce art. Plně chápu touhu jít vstříc novým hudebním výzvám a naprosto ji schvaluji, ale v tomto případě je té snahy až příliš. Na každý pád však poslech "Lazarus Bird" doporučuji, protože ve svých útrobách skrývá stále dost kvality. ... [25. února 2009]

 

Noisy
8,5 / 10

„Nové album je mnohem rockovější, techničtější, barevnější a obsahuje více motivů“ – tyto slova mého „předřečníka“ asi nejlépe charakterizují cestu, po které se BURST vydali, nicméně bych si dovolil nesouhlasit s názorem, že různorodé pasáže jsou poskládány náhodně, nebo že by se jednalo o dílo jakkoli přeplácané. Skladby sice často těkají mezi až nesourodými polohami, přesto jako by se celým albem táhla neviditelná nit, nebo chcete-li kostra, která drží dílo pohromadě. Lidský život je také tvořen okamžiky temnými a těžkými, stresujícími i plnými vzteku nebo vzdoru, stejně jako obdobími štěstí, spokojeného klidu a rozjímání, hektické události střídá líné vyčkávání událostí příštích. A tak nějak vnímám i „Lazarus Bird“. Je tam hodně z toho, co mám na hudbě rád, proměnlivost, ale také dostatek přímočarosti, nebo šikovné exkurze k rockovým (i rock’n’roll) kořenům, takže zabolí jen zbytečná pompéznost některých aranží a občasné příliš laciné post-rockové vlivy. Za sebe říkám v konečném důsledku ano, „Lazarus Bird“ se mi po skoro nekonečném omílání neoposlouchalo a i do budoucna k němu sáhnu raději než k předchozím počinům BURST. A zmiňovaný problém s emocemi? Inu tak to prostě vnímáme každý po svém, mě už by asi nudilo, pokud by si BURST i nadále hráli na čistě emo-core-metalovém písečku. ... [24. února 2009]