I přes tu nejhustší mlhu není problém prohlédnout, že v tom našem zaprděném filmovém Brčálníku existují určité týmy a zažité spolupráce jednotlivých lidí. Otázkou je, jestli jsou ti lidé se svými kolegy opravdu tak spokojeni, nebo jestli se spíš nejedná o onoho pověstného vrabce v hrsti. Nicméně sem tam se najde i výjimka, přičemž jednou z nejnečekanějších je dočasný rozpad dvojice Hřebejk - Jarchovský. Po letech výhradní spolupráce si první z nich pro svůj druhý režijní počin roku 2008 nechal napsat scénář od Michala Viewegha. Naštěstí, jestli tomuhle chlapci něco jde, je to smysl pro humor a schopnost vytvořit čistou pointu.
No a protože nic jiného, než pobavit, si Nestyda za cíl neklade, dá se říct, že hlavní předpoklad byl naplněn. Nebo jinak - o vánocích a státních svátcích se zas a znovu smějeme i daleko větším kravinám. To, že v komedii jde o příběh až v druhém a dalších řádech, bylo v tomto případě dovedeno do extrému, v němž příběh neexistuje vůbec. Sledujeme nevázaný a bezstarostný průval kouskem života jednoho stárnoucího muže, přičemž ono neobvyklé slovo v této větě není náhodné. Opravdu to připomíná pohybující se kouli, na níž se tu a tam něco nabalí, aby to po čase zase beze zbytku odpadlo.
Kritici asi namítnou, že na plátně sem tam probíhají bizarně nepravděpodobné situace, a že vtip se často snaží, zejména ústy postavy ztvárněné Jiřím Macháčkem, vzpomenout na lhostejné repliky ve stylu Samotářů. Na to existuje jediná odpověď - je to naprostá pravda a námitka je tudíž oprávněná. Na druhou stranu, při pohledu do kolonky scénář, se ani nic moc jiného čekat nedalo. Nestyda, a je jedno jestli za tím slovem chápete celý film, či pouze hlavního hrdinu, se zkrátka potácí odnikud nikam. Nic neřeší, takže není divu, že ani nic nevyřeší. Pobaví a neurazí.