AC/DC - Black Ice

AC/DC - Black Ice

AC/DC - Black Ice

AC/DC - Black Ice

A máme tu konečně nové album AC/DC, navíc po nejdelší pauze v historii legendární australské kapely. Těch osm let bylo skutečně příliš dlouhých, zvlášť když si uvědomíme, že právě tihle protinožci patří mezi nejpředvídatelnější kapely naší planety. O tom, že by AC/DC začali hrát něco nového a nečekaného nemůže být zkrátka ani řeč. To už by pro ně bylo snazší roztancovat dlouholetého vozíčkáře než předělat své zaběhlé návyky. Zvlášť, když je k jejich hrubému boogie pojí celoživotní láska, která jak známo hory přenáší. Dost možná největší rocková parta posledních třiceti let dle předpokladů navazuje na svůj předešlý zásek - „Stiff Upper Lip“ (2000) a znovu nás zásobí nemalou dávkou své pověstné energie.

AC/DC

Produkce se tentokrát ujal Brendan O´Brian, který se již v minulosti osvědčil při práci s mnohými velkými kapelami (PEARL JAM, VELVET REVOLVER … ). Osobně tuto volbu hodnotím jako šťastný tah, protože „Black Ice“ zní přeci jen o poznání různoroději než tomu bylo v případě několika předešlých alb. Vše zahájí chytlavá „Rock´n´Roll Train“, což je velmi obstojná hymna na úvod. Rovná rytmika, výrazný riff a chorálový refrén, opravdu snadno zapamatovatelný. Určitě dobrá volba při výběru pilotního singlu. Za nejsilnější položky alba však považuji paradoxně ty, které se tak trochu vymykají zaběhlým představám o hudbě AC/DC. Mluvím zejména o nádherné „Rock´n´Roll Dream“, což je zřejmě píseň, která se nejvíce podobá něčemu, o co samotní AC/DC nikdy nezavadili. Ano, řeč je o baladách. Tahle skladba sice není žádný slaďák, ale jde o hodně povedený, vzdušný kousek, vedený v pozvolném tempu. Slideovými kytarami protkaná „Stormy May Day“ silně upomíná na „In My Time Of Dying“ od LED ZEPPELIN. Naopak „Decibel“ trochu fušuje do řemesla chlapcům od ZZ TOP a má tak velký potenciál k tomu, aby roztancovala veškeré texaské bary, plné podivných chlápků u kulečníkových stolů. A konečně „Anything Goes“ je nejmelodičtější skladbou na „Black Ice“, která předvede své singlové ambice ve formě šedesátkového rock´n´rollu.

AC/DC

Zbytek „Black Ice“ je přesně takový, jak si od AC/DC žádá jejich široká fanouškovská obec. Strojové Malcolmovy riffy drží hmotu a udávají (ve spojení s rytmikou) stabilní tempo, zatímco Angusovy vyhrávky vytrvale obdarovávají písně duší. Hlas Briana Johnsona nedoznal žádných zásadních změn a pořád platí za nezdolnou sirénu. Nad ostatní písně ční zejména dva svižné chorály „She Likes Rock´n´Roll“ a „Wheels“, stejně jako závěrečný titulní song, který znovu tak trochu navodí bluesové kouzlo LED ZEPPELIN. Možná by albu prospělo zkrácení o nějaké čtyři skladby, protože se zde najde i něco málo hlušiny. Celkově však jde o standardně dobrou nahrávku, o které si myslím, že je zdařilejší než předchozí dvě řadovky kapely – „Ballbreaker“ (1995) a již zmiňované „Stiff Upper Lip“. Přestože kvalit těch nejslavnějších alb opět dosaženo nebylo, nemyslím si, že by novinka neměla naplnit očekávání všech dlouholetých fanoušků AC/DC, dnes již silně roztřesených při pomyšlení na novou porci siláckých rock´n´rollových riffů. Naopak, zde je důkaz životaschopnosti těchto starých rockových pardálů. Znovu tedy dobrá nálož.

 51

Stray

Verdikt

Znovu poctivá nálož rock´n´rollu. Pro tentokrát o něco různorodější než dvě předchozí řadovky.

Hodnocení

Autor
8 / 10
Redakce
3,5 / 10
Čtenáři
8 / 10

Další informace

Stopáž: 55:32

Produkce: Brendan O´Brian

www.acdc.com

Sestava

Skladby

  1. Rock´n´Roll Train
  2. Skies On Fire
  3. Big Jack
  4. Anything Goes
  5. War Machine
  6. Smash´n´Grab
  7. Spoilin´ For A Fight
  8. Wheels
  9. Decibel
  10. Stormy May Way
  11. She Likes Rock´n´Roll
  12. Money Made
  13. Rock´n´Roll Dream
  14. Rocking All The Way
  15. Black Ice

Jiné pohledy

3,5 / 10
Čím ACbleskDC celý život žili, s tím se také zavřou do rakve. Už více jak třicet let hrají tu samou písničku na nemnoho způsobů. Což o to písnička je to pěkná, hezky se poslouchá, chytlavý refrén, skočná melodie, kytarové sólo je také takřka uniformní a zcela charakteristický zpěv z toho nejpřiskřípnutějšího hrdla na planetě.
Ale je to klad nebo zápor, že někdo hraje 30 let stále to samé? Úctyhodná výdrž rozhodně, ale jako hudební pozitivum bych to neoznačoval. Recenze na nová alba AC/DC by se dala psát přes kopírák, tak jak oni píšou svou hudbu, ale osobně bych se pod to nepodepsal.
Nové album AC/DC se mi docela líbí, ale to je asi tak všechno. Takže připočtu-li k základu 1 nějaké ty body za pozitivní pocit, dostanu se někam na…
Manatar | 3. listopadu 2008