Akcie bratří Coenů po letech upadání vylétly k proklatě vysoko a může za to především Cormac McCarthy. Muž, o němž se hovoří jako o současné špičce mezi americkými spisovateli, dodal nezávislým bratrům námět v podobě svého románu „Tahle země není pro starý“, ale co je mnohem důležitější – dodal jim také svůj styl. Styl, který Joelovi a Ethanovi umožnil po dlouhé době točit poněkud jinak, bez křeče a bez snahy být sebou samými za každou cenu.
Coeni, nebo McCarthy?
Příběh je vlastně typicky coenovský. Je chlapík, kdesi v zaprášené části Států při mexické hranici. Tenhle chlapík je svářeč v invalidním důchodu, tak trochu smolař. Žije v pronajatém karavanu a vypadá jako drsňáci s knírem ze sedmdesátkových filmů. Jednou se nachomítne tam, kam se nachomítnout neměl a přijde ke kufru plnému dolarů. Je samozřejmé, že je dost lidí, kteří se chtějí postarat o to, aby si peníze nemohl ponechat, ale on to stejně riskne, i když ví, že nebude návratu. Prostě přijme hru a vsadí vlastní život, sám ani přesně neví proč. Přímočará vyvražďovačka ala Tarantino, kde se mrtvolami, násilím a černým humorem nešetří, je na spadnutí. Ale spadne?
Sotva. Co překvapí především, je absence výrazné nadsázky, na kterou jsme od pozdějších Coenů zvyklí. „Tahle země není pro starý“ je film drsný a když už se v něm utrousí vtip, tak je to černota nejčernější vyplynulá ze situace. Žádné cool hlášky a tvrďácké pointy, jen úsečnost, věcnost a protáhlý jižanský dialekt. Stejně tak násilí, které se v pozdějších tvůrčích fází obou bratrů stávalo spíše úsměvnou rekvizitou, se tu vrací ke své naturalistické a bezprostřední podobě. Žádné tarantinovské estetizování s mačetou v ruce, ale upocená a krvavá smrt, brutalita, která se člověk týká.
Těžkým krokem...
„Tahle země“ je film hodně těžkopádný, šinoucí se kupředu jako pick up s propíchnutou pneumatikou kdesi v poušti. Vyžívá se v dialogu, který často v souladu s McCarthyho zvykem prostupuje lidová bodrost a který značně ohryzává syrovost, nedořečenost i nesdílnost. Podobně nakládají Coeni i se strukturou příběhu. Ačkoli by se mohlo zdát, že film nabídne napínavou a propracovanou thrillerovou zápletku, divákovi se dostane jen zhroucená příběhová kostra, kde klíčové části chybí a na mnoho otázek není vůbec žádná odpověď. „Tahle země“ tak působí dojmem vypleněného a vypáleného ranče, který pozbyl svých starých tvarů a jen tak si dodoutnává divákovi navzdory.
Je to chyba filmu? Naopak. Je to jeho největší přednost. Po všech těch prefabrikovaných příbězích, kde se pro všechnu dořečenost a rádoby překvapivost nezmůžete na nic jiného než na tupé civění a konzumování předžvýkané zápletky, nabízejí Coeni zatraceně tuhé a těžko polknutelné sousto. McCarthyho postmoderní vizi světa, z něhož se zcela vytratila westernová spravedlnost, převaha dobra nad zlem. Stateční šerifové starého světa jsou unavení, zmatení a Bohem opuštění. Ani řadovým typům z lidu štěstěna nepřeje. Lidé umírají a není nikdo, kdo by to zastavil. Není dokonce nikdo, kdo by to byl schopen vysvětlit, kdo by všemu dodal zdání motivace. Bronsonovsky chladný sympaťák Llewellyn (famózní Josh Brolin) nedostane svojí šanci. Jeho zachránce (stylový Tommy Lee Jones) je starý a beznadějně odevzdaný a ztracený v novém světě. Jedinou jistotou tak zůstává oživlá smrt – ulíznutý sadista Anton Chigurh (vrchol filmu – Javier Bardem), který, zdá se, jako jediný má svůj řád, svá pravidla, svou zvrácenou motivaci jít dál a existovat v zemi, kterou opustilo dobro a právo. V zemi, která není pro starý... Pro koho vlastně je?
... na Cestu se dej
Cormac McCarthy dal Coenům příležitost vizualizovat svůj svět. Oni to prostě a jenom provedli. Nic moc ze sebe nepřidali – pokud tedy nechcete počítat nutné zestručnění a šikovnou vizualizaci knižních hrdinů, která asi nejvíce nese pečeť jejich osobitosti i smyslu pro humor. Nemohu si pomoct, nemám jim to za zlé. Mohl bych jim vytknout jen to, že úvod je rozvláčný až příliš, ale jakmile jsem typicky úsečnému a přerývanému stylu vyprávění přivykl, film mě zcela pohltil. Jeho atmosféra je jedinečná, jedinečný je i způsob, jakým uchoval McCarthyho vypravěčské kvality. Není pochyb o tom, že „Tahle země“ je předobrazem pustiny, ve které budou zanedlouho putovat Otec a Syn vstříc smrti v „Cestě“. Je to zjevení světa, který ztrácí starý tvar a pořádky, a v němž existuje jediná a nezvratná jistota. Mince z roku 1958. Panna – život. Orel – smrt. Call it!
