LUNATIC GODS - The Wilderness

LUNATIC GODS - The Wilderness

LUNATIC GODS - The Wilderness

LUNATIC GODS - The Wilderness

Tak se mi konečně dostala do rukou prozatím poslední (v celkovém pořadí již třetí) deska od slovenských „šílených bohů“, které si pod svá ochranná křídla nakonec vzal tuzemský label Shindy Productions. Neznajíce osobně předešlou tvorbu Lunaticů jsem s netrpělivým očekáváním vkládal disk do přehrávače. Jelikože jsem o této kapele toho v minulosti četl a slyšel dost a jelikož se téměř ve všech případech jednalo o slova pochvalná, mé očekávání se ještě více stupňovalo.

Ačkoli se samotní Lunatici snaží svou muziku nějak zaškatulkovat a nazývají svůj styl jako atmospheric and technical death/doom/black/art metal, dle mého názoru je však jakákoliv škatulka těmto šílencům naprosto těsná a všichni, co rádi škatulkují se musí spokojit s konstatováním, že LG hrají „metal“. Metal kreativní a v mnoha ohledech novátorský. The Wilderness poslouchám sice už minimálně popatnácté a čím dál více jej poslouchám, tím mám větší a větší pocit, že mě každým dalším poslechem tato deska něčím překvapí. Gejzíru hudební kreativity, jenž se na vás vyvalí hned první skladbou Curse, se velice těžko odolává. Tato nesmírně energická a neuchopitelná muzika vyžaduje velice soustředěný poslech a pozornost. Jednotlivé skladby plné různých akustických a kytarových vyhrávek, překvapivých změn tempa a nálad jsou napoprvé těžce zapamatovatelné, ale časem se zcela určitě stejně jako já přistihnete, že na některou melodii během dne pomyslíte a začnete si ji dokonce „notovat“. Pochopitelně nemluvím zde o vlezlých melodiích, které ráno slyšíte v rádiu a pak se je nemůžete dostat z makovice a otravují tam celý den. Mluvím zde o skvělých a originálních písních umně si pohrávajících s mnoha zdánlivě nespojitelnými elementy metalové muziky – trashovou syrovostí, deathovou úderností, blackovou rychlostí a heavy metalovou melodičností, aniž by v přitom překročily hranice vkusu vnímavého posluchače hledající v metalové muzice nové a nové horizonty. Právě naopak, Lunatic Gods moc dobře vědí, kdy přitlačit na pilu, kdy zvolnit tempo, kdy pohladit sluch příjemnou melodií, kdy vložit klávesovou mezihru, kdy akustickou vyhrávku … Všechno má zde své místo, ačkoliv to zpočátku vypadá naprosto chaoticky a neurovnaně. Včetně symfonické roztodivnosti Doomsday anebo orientální vybrnkávačky Dance of Salome.

Tvorbu muziky Lunatic Gods obstaráva těměř vyhradně kytarista Hirax a člověk jen žasne, kam na ty nápady chodí. K dokonání pocitu naprosté (nejen) hudební schizofrenie slouží ruku v ruce s muzikou i expresivní Horarovy a Emilovy vokály, jenž nemusí být mnohým po chuti, přesto si však troufám tvrdit, že v naprosté většině případů působí projev obou vokalistů zcela bezchybně. Ať už se jedná o deathový growling, blackující skřehot, chlapácký řev anebo o čistý melodický zpěv. Mám-li se nějak vyjádřit ke kvalitě zvuku, tak vám řeknu rovnou, že s tím moc práce mít nebudu. Osvědčená kvalita slovenského Exponentu mluví sama za sebe a vězte, že Hirax a spol. z něj vymáčkli maximum. Neodpustím si malé rýpnutí – podle mě mohly kytary znít o něco hutněji, ale to je věc čistě subjektivního názoru a posluchačova vkusu. Neopomenu ani obal zcela korespondující s hudební náplní těchto šílenců. Naprostá nevkusnost, na které jsou vyobrazeny mumifikované hlavy hledící na nějakého šášu procházejícího se po ruce vyvolává v první chvíli naprosté opovržení, ale jakmile se ponoříte do tónů této skvělé muziky, uvědomíte si, že i tento zdánlivý kýč může být nezbytnou součástí jednoho originálního celku.

Slovenští mistři metalové avantgardy opět mocně udeřili na kovadlinu přízně širokého metalového publika a troufám si tvrdit, že zvuk z tohoto úderu nezanikne ani za hranicemi našich luhů a hájů. Potenciál a kvalitu na to rozhodně mají. Mě nezbývá nic jiného, než si The Wilderness pouštět znovu a znovu a těšit na živou prezentaci této výtečné desky.

 27

Dalas

Verdikt

Vždycky byli originální a nejinak je tomu i u této desky. Čeká vás 45 minut svébytné metalové muziky, která se hned tak neoposlouchá.

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
8 / 10
Čtenáři
7,8 / 10

Další informace

Stopáž: 44:16

Produkce: Hirax & Lunatic Gods
Studio: Exponent (SK)

www.lunaticgods.sk

Sestava

Skladby

  1. Curse
  2. Tormenting World
  3. Fallen Beauty
  4. Doomsday
  5. Battlefield of Life
  6. Dance of Salome (Intrumental)
  7. Stone
  8. Mystic Way
  9. Bemidbar I.
  10. The Wilderness
  11. Bemidbar II.

Diskografie

Mythus (2004)
The Wilderness (2002)
Cuckoo (EP) (1999)
Sitting By The Fire (1998)
Inhuman And Insensible (1996)
BESTIALIT - Fuckland (1994)

Jiné pohledy

ŠotouŠ
8 / 10

Když jsem se naposledy bavil s Hiraxem, říkal mi mimo jiné, že nesnáší neupřímné recenze... Budiž tedy. První, co vás na desce zarazí, je skutečně PŘÍŠERNÝ obal, na kterém se mi líbí akorát jeho myšlenka, provedení je ale kýčovité a hrozné. Po prvním zhrození a následném nahlédnutí dovnitř jsem byl fakt naštvaný. Použít fotky ze srazu NSDAP a namísto svastiky tam počítačem vložit znak Lunatic Gods mi přijde fakt stupidní a jestli tím a ostatními válečnými motivy a fotkami z koncentráku umístěnými v bookletu chtěli Hiraxovci něco sdělit, tak tohle prvoplánové provokování se minimálně u mne minulo účinkem. Čili vizuálně mne deska zklamala a už jsem se jen bál, co vyleze z hudby samotné. Hned úvodní motiv mne překvapil a já získal pocit, že se LG přenesli od všemožných a často zbytečně přebujelých aranží trochu víc k zemi. Otvírák Curse je hodně kytarový a než se úvodní riff přenesl do jednoduché pseudoblackové pasáže, měl jsem naději, že hudba Lunatic Gods získala celkově pevnější základ. Že jsem se nemýlil dokazují i další skladby. Ale hluchých míst se „bohové“ opět nevyvarovali. Přestože je celá deska oproti přechůdcům hutnější a pevnější v kramflecích, mám trochu pocit, že to zjednodušení přišlo jaksi programově ve stylu „trošku to zbrutálníme, ubereme melodií a přidáme trošku nosnějších hutných riffů a divočejších jízd, ať se na to chytí víc lidí.“ V tomhle směru to byla (ač to zní divně) úlitba bohům... tedy spíš posluchačům. Není to ale úplně na škodu. Dokonce i mnou na minulé desce kritizované Emilovy melodické zpěvy dostávají díky hutnějšímu spodku trošku lepší kabát a tolik nevyčnívají z celku – viz např. úvod třetího kousku Fallen Beaty. Osvěžení v podobě různých sólíček a vybrnkávacích pasáží se ovšem Hirax nevzdal. Opět dokazuje, že kromě tvůrce oproti dřívějšku jednodušších a pro ucho „běžného posluchače“ akceptovatelnějších riffů je především člověkem, který si rád se svým nástrojem hraje. Tenhle „hravý“ přístup je koneckonců vlastní celé kapele ať už se to týká bicích, kláves nebo vokálů, a tak se po těch nosnějších a jednodušších pasážích obvykle LG dostávají do jemnějších a pro někoho možná hlušších rovin, ve kterých se vracejí ke svému atmosféričtějšímu pojetí v zásadě v té podobě, jak ho známe z předešlých počinů. Díky větší sepjatosti skladeb sedí Wilderness více rytmicky pohromadě a pro nepřipraveného posluchače bude tedy stravitelnější než předešlá tvorba LG. Nepovažuji Wilderness rozhodně za krok zpět, spíš za místy poněkud frivolní nakročení ke „konzumnějšímu“ posluchači. Trošku mne mrzí, že Horár, který nahradil Mortise na postu vokalisty, si se svými party nepohrál tolik, jako ve svých domovských Protest, kde je jeho vokál barvitější. Tady na můj vkus moc skřehotá a řve. Své nesporné kvality ale potvrdil i zde. Ač by se to podle textů mohlo zdát, Wilderness není koncepční deska. Texty však přes různorodé autorství spojuje v prvních osmi (sedmi?) skladbách téma manipulace osobnosti a boje proti předpovězenému osudu – pročtěte si protiklad v textech The Curse a Battlefield Of Life. Na osmidílnou „první část“ desky navazuje třídílná titulka The Wilderness, ohraničená i protkaná sitárovými intermezzy „slovenského Tibeťana“ Jirko Dohnala. Zajímavý nápad, zvlášt když je titulní skladba od ostatních přeci jen trochu odlišná. Tahle podoba Lunatic Gods se mi zamlouvá o něco víc než dřívější přeplácaný mejkap, aniž bych přitom jen tak bez výhrad přijímal jejich mírně lascivní „user friendly“ přístup. Svůj kredit si LG udrželi a troufám si odhadnout, že si svou „Divočinou“ získají víc příznivců než dřív... Tedy pokud úplně nezešílí ze své nové klávesistky Lu... hehe. ... [10. října 2003]