Příjemných zjevení je na naší tvrdě kytarové scéně celkem málo, tím více však podobný úkaz potěší a vzbudí pozornost. Do přesně této kategorie lze směle zařadit čtyřskladbový materiál dosahující téměř půlhodinové stopáže od, na tuzemské poměry zajímavého, uskupení FUCK DA KAROT. Jejich kvarteto skladeb se pohybuje v prostoru, který vymezují hranice emo-rockové melancholie, hard-coru a jemné přesahy do sludge-coru a příbuzných hudebních mokřin. Pro mne první známka toho, že vlna podobně znějících skupin ze zahraničí šplíchla i do naší kotliny a zalila tak sémě, které začíná pozvolna, ale jistě klíčit.
Nervózně znějící melodie, kterým sekunduje velká dávka naléhavosti, jsou typickými úkazy provázejícími poslech tohoto kotouče. Skladby žijí vlastním životem, motivy staví jednotlivá křídla, věžičky a zákoutí velkého emotivního paláce, jehož pilířem jsou atmosférické kytarové jemně tepané monotónní ozdůbky i hutné hradby řádně taveného kovu, z jejichž střech se šklebí zlověstní chrliči. Kytary tetelící se špinavým cinkotem protkávají celé album, tu je doprovází další atmosféricky-náladové plochy ostatních nástrojů, jindy hutný bustr a úderná rytmika. To vše do sebe pevně zapadá, tvoří homogenní směs, která přirozeně narůstá do expresionisticky napjaté intenzity a opět padá do hlubin zdánlivého melancholického klidu. Velmi časté jsou momenty, kdy rytmika rázně kluše v pozadí a kytary ji jakoby strhávaly svojí zadumaně emotivní rozechvělostí. Na pozadí skladeb často rozpoznáte syntezátorová přichucovadla, která kdyby se vyskytovala ve větší míře, rozhodně by mi nevadila, neboť je v nich patrný cit pro jejich nenásilné užití.
Co na FUCK DA KAROT působí jako vězeňská koule na noze a znatelně je zpomaluje v rozletu, je vokál. Ten se otevírá jen v několika místech, na nichž nabírá hysterickou plačtivě vyřvanou polohu, která operuje jistou schopností emočního nosiče. V drtivé většině je však táhlé řvané vytí nebo deklamování poněkud unylé a ke skladbám mi ne příliš sedí, kvituji proto s povděkem, že zpěvy jsou kvantitativně minimální součástí tohoto materiálu. Možná by vokálu dodalo na větší zajímavosti silnější zkreslení, takto je asi nejméně vzhlednou konturou na jinak zajímavé a ušlechtilé tváři „EP2006“. V případě první skladby je zvolen český jazyk, který v kombinaci s podobným žánrem zní poměrně zajímavě, i když pro nepříliš vysokou četnost zpěvů a nízkou snahu zaujmout spíše od lyrické složky bohužel odvádí pozornost. Zvukový kabátec pochází z oděvního průmyslu v Hostivaři, takže mu věru mnoho věcí vytknout nelze, celek působí průzračně a čistě. V každém případě jsou FUCK DA KAROT skupinou, jejíž příští kroky budu bedlivě sledovat.
