Ohledně místa konání koncertu, si musíme pouze povzdychnout. Všechny jarní koncerty Edguy byly totiž pro malou výtěžnost zrušeny (tedy i dva české a jeden slovenský). Maďaři však mají dobré kontakty i promotéry a tak dokázali Edguy nakonec získat. A tak jsem 13.4.2002 nastoupil do autobusu, který mě a mé slovenské spolubojovníky odvezl do Budapešti…
Po delším hledání, jsme konečně drželi lístky v ruce a čekali ve frontě na vstup do klubu. Vstupné 3600 forintů bylo dá se říct také v normě (kolem 500 kč). Podstoupili jsme osobní prohlídku. Těm kteří ještě nebyli na koncertu v Maďarsku, musím vysvětlit, že každý kdo jde na koncert je důkladně prohledán, jsou mu zabaveny veškeré nápoje, foťáky, kamery a další „nebezpečný“ materiál. Ke cti promotérů budiž, že veškeré věci obdržíte po koncertě v pořádku zpátky (a to dokonce i když tam necháte rozpité pivo!!!!). Klub Wigwam mě doslova nadchl. Místa dost, barů dostatek a dokonce plně funkční klimatizace!!!, vynikající akustika a hlavně vysoké podium. Právě na pódium jde vidět odkudkoliv, což považuji za jednu z kladných věcí. Kéž by existoval podobný klub i u nás. Návštěvnost taky solidní, mým odhadem 1300 metalových hlav (měli jsme lístky s čísly 976, 977, 978….a venku stálo ještě dost lidí), což v tomto klubu byla naprostá pohodička. Kapacita podle mě tak 2000 lidí.
První předkapela se jmenoval Legendary, ze které jsme viděli asi jednu polovinu. Mladíci, kteří se pokoušeli zahrát speed metal, bohužel se spoustou nedostatku a hudebních chyb. Maďarština taky není zrovna libozvučná řeč a tak se chytly snad jenom kopíračky od Helloween a Hammerfall. Druhá Fekete Sereg to bylo něco jiného. Perfektně sehraný melodický power s hodně tvrdým zpěvem. Perfektní dynamika, dokonala hra připravila všechny na hlavní hvězdu večera. Na podiu nechyběly meče, drátěné košile, těžké boty a kůže. Bohužel i tato skupina píše texty ve svém rodném jazyce, což jsem kvůli vynikajícím instrumentálním výkonu považoval za velké mínus.
Ještě než začnu psát o Edguy, musím vysvětlit jednu věc. Maďarští fans jsou velice temperamentní, takže se vůbec nedívají kolem a pokud si nedáte pozor, tak lehce schytáte nějakou tu ránu. Navíc se všichni dost nevybíravým způsobem tlačí dopředu, do prvních řad a tak opět lehce můžete dostat několik ran. Nic pro slabší povahy, půlku koncertu jsem absolvoval v předních řadách a tak jsem jakoby jen tak mimochodem taky rozdal pár ran.
Řeknu to rovnou, Edguy na živo, byli fantastičtí!!!!! Po intru ihned odpálili první píseň Fallen Angel, aby přešli do druhé Tears Of Mandrake. Fanoušci se ihned chytli a začalo pravé peklo. Dav se vlnil, skákal, zpíval a samotná skupina, byla potěšena takovým chováním. Následovaly písně Babylon, pomalou The Land Of The Miracles. Musím říct, že se skupina při hraní perfektně bavila. Neustále dělali opičky do publika, různě se sami navzájem strkali, prostě naprostá pohodička. Navíc Tobi Sammet je velice vtipný a pohodový člověk. Neustále vtipkoval nejen s fanoušky, ale i se svými spoluhráči. Místy jsem se velice bavil a smál jeho hláškám. Tak například před jednou skladbou sebral ze země ventilátor a oznámil, že při jeho puštění byl uvnitř malý brouček, který nestačil utéct a tak skončil svůj krátký život. Vyzval všechny k minutě ticha. Všichni ze skupiny nasadili smutný výraz, sklopili oči a opravdu drželi minutu ticha. Po skončení Tobi prohlásil, že brouček byl blbec, protože si nedal pozor a vlezl si pro smrt… A takto by se dalo pokračoval. I když už si nepamatuji všechny skladby, dále byly odehrány: The Pharaoh, Save Us All, Vain Glory Opera, Out Of Control a jedna skladba z Avantasie. Zbytek mě bohužel vypadl z hlavy. Převažovaly samozřejmě písně z posledního alba Mandrake, což se dalo čekat. Asi v půlce koncertu, jsem opustil místo v předních řadách a vydal se jako obvykle zkontrolovat zvuk u zvukaře. Už před koncertem jsem zjistil, že koncert nezvučil nějaký místní zvukař, ale chlapík jménem Piessel, který je v Německu považován za jednoho z nejlepších zvukařů (mimochodem hraje v na kytaru v Iron Savior a dělá kytarového technika v Gamma Ray). Zvuk ten večer byl opravdu famózní, všechno bylo naprosto dokonalé. Instrumentální výkony všech muzikantů, byly taky vynikající. Kytaristé Jens a Dirk se poctivě podělili o porci svých sól, Eggi na basu si také něco přidal, Felix na bicí bicí také v naprosté pohodě. Hlavně však Tobi zpíval opravdu jako bůh. Výšky zvládl opravdu perfektně, nic neošidil, poctivě vše zazpíval. Celou dobu hecoval publikum, hýřil humorem, podle mě se skvěle bavil. Parádní výkon!!!!! Na koncertu mě však vadila jedna věc a to nepřítomnost kláves. Některé klávesové party byly pouštěné z playbacku a další byly hrány přes kytaru. No, co se dalo dělat, ale v takové Land Of The Miracles nebyly klávesy vůbec a působila takovým divným dojmem. Velká škoda. Po skoro dvou hodinách skvělé zábavy koncert končí.
Asi 2 hodiny po skončení koncertu náš autobus navštívila kompletní skupina. Od nás obdrželi trička, čepice, pivo a další materiály. Trpělivě se s námi fotili a podepisovali co bylo po ruce. Všichni jsou opravdu velcí pohodovkáři. Musím taky vyvrátit jednu dezinformaci. O Tobi Sammetu se říká že je velice arogantní a nafoukaný člověk. Není to pravda. Byl s námi nejdéle, podepsal nejvíc materiálu, byl nejčastěji focen. Když se ptal odkud jsme a kolik kilometrů jsme jeli, tak jsem řekl, že zhruba 700, Tobi uklonil až k zemi a bylo vidět, že podobného šílence málokdy vidí. Celou dobu se smál a odpovídal na někdy opravdu stupidní otázky. Kytarista Jens byl v takové dobré náladě, že se velmi podivoval, že už od nás musí jít. Všichni se s námi poctivě rozloučili a my jsme plni zážitků odjížděli domů. Opravdu skvělý koncert...
Děkujeme Gáborovi z pořádající agentury (Concerto.hu) za promptní zaslání fotografií. Na zveřejněné fotografie má copyright http://www.concerto.hu