Dvacet let se potloukají RAGE po metalových kolbištích, 5 let muzicírují ve třech. Těžko hledat lepší záminku pro vydání výročního dvoj CD, které slouží jednak jako best of, druhak jako názorný doklad potenciálu současného line-upu RAGE, který se dal dohromady po leprózním rozpadu předchozí sestavy během nahrávání alba „Ghosts“.

Je jen málo těch, kteří nemají těžkou vadu sluchu a nemyslí si, že současní RAGE jsou po personální stránce vrcholně našlápnutým souborem. Sice ubyla podpora kytarového dvojzápřahu, ale popravdě, kytarový nadčlověk Victor Smolski ji v pohodě nahradí svými deseti prsty koncertního mistra. A že by RAGE ubyla síla, energie a zlost? Nenechte se vysmát! Vždyť za bicími řádí pekelný „punk“ Mike Terrana! Pravda, poslední album souboru bylo přijato s jistými rozpaky, což však nic nemění na faktu, že živě jsou power metaloví vzteklouni lahůdkovým soustíčkem.

Pro „From The Cradle To The Stage“ zvolili střelivo takřka ze všech řadovek (chybí jen zastoupení „Refection Of A Shadow“ z devadesátého, pokud mě zrak i sluch nešálí) a uspořádali ho úhledně do perfektně vyvážené kolekce, která dá posluchači nahlédnout do šatny RAGE ortodoxních metalistů starého střihu (starobou zapáchající modlitba k Satanovi „Prayers Of Steel“ ze stejnojmenného debutu a o rok mladší výplach „Suicide“ z „Reign Of Fear“), RAGE vysoce kvalitních power metalistů s citem pro správně silový riff i hitový refrén (takřka jakýkoli song z desek pozdějších až do „XIII“), RAGE vytříbených melodiků (naprosto famózní a gotickým rockem provoněná „Days Of December“ z podceňovaného klenotu „XIII“), RAGE instrumentálních démonů (fantastická „Unity“ ze stejnojemné desky)... A co současní RAGE? Ti mají od každého trochu, ačkoli u takové „Soundchaser“ se nemůžu zbavit dojmu, že oproti „Paint The Devil On The Wall“ z „Welcome To The Other Side“, první desky v současné sestavě, už jaksi chybí ten tvůrčí vzmach a výjimečnost. To je ale asi jediný stín téhle famózní nahrávky.

O instrumentálním zázemí kapely jsme přesvědčováni každou vteřinu a komu by to snad přišlo málo, ten se může nabažit jak bubnového sóla (s příznačným názvem „Anarchy“ a s ním korespondujícím nudným průběhem), tak pidlikání maestra Victora (s taktéž příznačným názvem „Rocket Science“). Jediný „žijící“ pamětník oněch dvaceti křížků, pan „Velké Peavo“ Wagner, sice hlasově nedosahuje instrumentálních kvalit svých souputníků, ale přesto se jeho nakřáplý ječák už neodmyslitelně spojil s DNA RAGE a jeho výkon je naživo výborný (což mohu dosvědčit i in persona, nebo jak to říkávjí naši redakční juristé... neplést s mongolskými jurtisty!!!).

Kapela bez publika by byla jako heavy metal bez mečů a koníků, tudíž i RAGE mají své věrné a hlučné batalióny, které se na živáku nenechávají zahanbit a všechno posouvají k vyšším energetickým hladinám. Tahle oslava se prostě povedla a alespoň pasivní účast všem fanouškům power metalové veličiny vřele doporučuju.