Po roce přicházejí Vánoce, ovšem pro INSANII neplatí vůbec žádné konvence, a proto přichází s novým nákladem svých zpívánek až po letech dvou. Nikdo jistě neočekává nějakou dramatickou proměnu hudebního výrazu brněnské trojice. Ostatně nikdo ji ani nechce. Každý očekává více než desítku jednoduchých přímočarých  úderných rytmických skladeb opatřených výraznými refrény s tak sarkastickými českými i anglickými texty útočícími na primitivnost a pokrytectví většinové společnosti s důrazem na  rýpání se ve zbytcích svědomí všech pastýřů organizujících kolektivní víru jakéhokoliv vyznání, že se dotyčným potrefeným sukují palce u nohou i přes dvoje  vojenské onuce a zuby skřípou i v kelímku s  Calgonem. Letos se jich urodilo přesně 13.

Tucet a ještě jeden kousek navrch. Většinu z nich samozřejmě tvoří kompozice, které naplňují výše uvedenou charakteristiku. Mezi nejvýraznější a nejhitovější z nich lze zařadit rozvernou klipovku „Letíme dál“ a čtverku „Děj se vůle tvá“. Je však nutno  podotknout, že v případě poslechu jednoho či dvou songů jsem měl dojem, že skvělý refrén je obalen nepříliš výrazným hudebním okolím, což je oproti hity našlapanému předchozímu elpíčku „Trans-Mystic Anarchy“ (dále jen TMA) přece jen drobný krůček zpět. To však nemění nic na tom, že v živém provedení bude spolehlivě fungovat kterákoliv píseň – i ta subjektivně slabší. Absolutorium pak  INSANIA zaslouží především za kompozice, které se svým pojetím vymykají zmíněnému popisu obvyklé insaniovky. Mezi ně patří pětka „Black Moon Still Shines“, tajemná devítka „Zrada“, desítka - půvabná modlitbička  „Hosana“ a snad i třináctka   „Y.R.U.L.I"VE?“  Čímpak že se liší? Především svým volnějším tempem a schopností vyzařovat zvláštní pohlcující tragično, což je pro žánr přece jen dost nezvyklé. Při pozorném poslechu je pak možno zaslechnout i klávesy, které podle bookletu obhospodařuje tajemná entita jménem Maria Rosse, což je jediný hudebník, který se kromě stabilního tria na natáčení podílel. Maria Rosse dostává dokonce šanci i při živých vystoupeních, ovšem jeho (její?) přínos je na koncertech sotva slyšitelný.

Kapitolou sama pro sebe jsou texty. Přečtěte si je na webových stránkách kapely a udělejte si obrázek sami. Napsat dobrý český text (skladby s českými texty na „Out“ výrazně převažují) je ohromný kumšt, a to v jakémkoliv žánru. Tajemství kvality textů INSANIE spočívá mimo jiné v tom, že se nezabývají nějakými třeskutě seriózními tématy a pokud v nich lze přece jen něco takového najít, je to podáno s takovým odstupem, nadhledem, vtipem a grácií, že posluchače ani nenapadne INSANII podezřívat z pokusu o nějaké nedejbože podprahové „výchovné“ působení („Když nám káže vůl: "Stádo je bezpečí", tím spíš chceme být OUT“, „Nauč se přemýšlet o tom, jak odpovíš, až se tě zeptám Y.R.U.L.I’VE?“… ). Ale stále převažuje onen, dá se říci, typický rozpustilý insaniovský astrální poetismus. INSANIA se zkrátka nikdy nebude ptát, proč „padaj bomby na Baghdád“ nebo „proč nemaj děti na Vánoce dárky“, a tím se v očích vnímavého posluchače zesměšňovat. Texty INSANIE jsou výrazně kvalitativně nadstandartní nejen z hlediska obsahového, ale troufám si podotknout, ač nejsem v této oblasti odborníkem, že i z hlediska jazykového.  Skutečně to nejsou žádné primitivní rýmovačky, nýbrž básně, které by obstály samy o sobě bez hudebního doprovodu. Ovšem to už je otázka pro někoho jiného ( tohle je přímá narážka na redakčního bohemistu – pozn. aut.).
 
„Out“ bylo stejně jako TMA nahráno v Doležalově Haciendě a mix a mastering si vzal na triko  sám Dodo. Zvuk je poněkud hrubší a syrovější, přičemž občas se ke slovu dostane i osvěžující hodně ostrý až deathmetalový riff (např. hned v úvodu alba).  Po poctivém srovnávání zvukové kvality  obou alb se mi přece jen zdá, že TMA vyšla z tohoto souboje vítězně. Pravděpodobně se na ní projevila kvalita masteringu, který proběhl  přímo v USA v režii Ricka Plestera. TMA zní opravdu neobvykle vzdušně, plasticky a je slyšet každý pohyb po hmatníku a šoupnutí o strunu. „Out“ tedy v tomto ohledu mírně zaostává, ale skutečně jen o chloupek jemnější, než je pečlivě pěstěný porost Darkmoorova ženskými klíny sužovaného  ohanbí.

Pomalu samozřejmostí se v případě alb INSANIE stává výtvarně a zejména obsahově perfektně provedený booklet (všechny texty v češtině i angličtině, spousta fotek a hrátek s nejrůznějšími grafickými symboly, z nichž opět vyniká nový model pentagramu, který by nenavrhl ani Versace – nechť je mu zem lehká) a rovněž přítomnost datové stopy na CD se zbrusu novým klipem ke zmiňované trojce „Letíme dál“ a dokumentem o jeho natáčení, z něhož je vidět, že INSANIA si na přípravě klipu dala opravdu záležet a že jeho příprava opravdu nebyla záležitostí jednoho odpoledne.

Suma sumárum: INSANIA opětovně odvedla skvělou práci a nezbývá než jí vyslovit velkou pochvalu. Závěrem bych si dovolil nesmělé doporučení - neposlouchejte hlasitě INSANII v blízkosti svatyní s věžičkami jakéhokoliv druhu, jinak se vystavujete nebezpečí krvavého incidentu - krvavějšího, než když z plna hrdla zařvete v hospodě v Těrchovej, že Jánošík byl teplý polský Žid…