Když jsem se někde dočetl, že spoluzakladatel a frontman v poslední době strmě stoupajících INNER FEAR Khaablus od této sympatické bandy odchází, byl jsem kromě dalšího směřovaní INNER FEAR zvědav také na nějaký ten Khaablův projekt. Když jsem později obdržel CD s logem SOLFERNUS, v jehož bookletu na mne z fotky vedle zmiňovaného zpěváka vykukovala také další známá postavička brněnského undergroundu, baskytarista dnes co se sestavy týče již ustálených ROOT Igor, má zvědavost ještě vzrostla . První překvapení spojené s touto deskou jsem zažil ještě před jejím samotným poslechem, když jsem se dočetl, že na fotce v bookletu dominantně se prezentující Igor se na této desce rozhodl přenechat basu mně dosud neznámému Parambuchovi a sám se chopil „normální“ kytary. Další zajímavostí je, že trojici Igor, Khaablus, Parambucha při nahrávání „Diabolic Phenomenon“ zpoza bicí soupravy podpořil host ze země black metalu zaslíbené – Nor Sigbjörn Erik Thorsen. Vedle něj se na výsledném díle podílela také další známá jména jako Igorův kolega z ROOT Ashok, jenž se spolu s Iggym Moresem podílel na nahrávání některých kytarových sól. Posledním hostem je osoba opět velmi známá – zpěvačka („žena-muž“) dalších Brňáků TISÍC LET OD RÁJE.

Samotná nahrávka není plnohodnotným albem. Obsahuje pět stejnorodých skladeb a její celková hrací doba nedosahuje ani dvaceti pěti minut. O účelu jejího vzniku toho moc nevím, neboť jsem již delší dobu s nikým ze zainteresovaných hudebníků nemluvil a informován jsem nebyl ani jiným způsobem. Jestliže by se jednalo o promo, neměl by vzhledem k vcelku atraktivnímu obsazení být problém nějakého toho vydavatele najít. I když o tom, že vše není tak jednoduché, by nám mohl třeba Khaablus díky svým zkušenostem z INNER FEAR říci své… Z hlediska hudby samotné by to ale tak jednoznačné pro případného zájemce z řad labelů nebylo. Ač bych si to přál, nijak přehnaně chválit nemohu. Jak jsem již předeslal, všechny songy mají až příliš společného, a ač deska z instrumentálního hlediska své kvality má, postrádám zde nápad, melodii, rytmus či jakoukoli myšlenku, která by mne chytla. Jedinou světlejší výjimkou je snad čtvrtá kompozice „Human Medium Of Evil“, k jejímž atmosféričtějším pasážím posluchač na několikerý poslech určitý vztah získá. Jelikož rozdíly mezi jednotlivými skladbami nejsou velké, nebudu zbylé záseky nijak podrobněji rozebírat a shrnu je v popisu celé desky. Jak se dalo již předem očekávat, jedná se o black metal, oproti jiným působištím Khaabla respektive Igora však o notný kus ryzejší. Celou deskou nás provádějí temně znějící kytary, povětšinou ve smrtícím rytmu chrlící změť rifů. Khaablus se také orientuje především na „stylově čistější“ polohy svého zpěvu a už méně se snaží o hlasovou ekvilibristiku. Celé dílo potom diriguje v neúprosném tempu jedoucí norská bubenická mašina.

Tak jako už poněkolikáté, ani dnes nebude můj verdikt nad touto deskou jednoznačný. Přestože si teď nevybavím známější kapelu, která by se tímto stylem u nás zabývala, od našich hranic na sever by jich člověk našel desítky. Na druhou stranu nemohu říct, že se jedná o dílko amatérů, kteří se sejdou ve zkušebně s vidinou, že si na nějakou pochybnou aparaturu nahrají něco z toho, co přes noc vymysleli. Ale originalitu na „Diabolic Phenomenon“ nevidím, proto ta sedmička v hodnocení…